Je zvláštní,jak je otázka touhy po věčném mládí a fyzické kráse nadčasová. Možná tak stará jako je lidstvo samo-i když ideály mužské a ženské krásy se snad už tisíckrát změnily. Kdykoli tuto knihu čtu ( a že je to dost často vzhledem k tomu,kolik mi je) uvědomuji si,že jsem zase o něco zestárla, o hodně ztloustla a že mám víc vrásek a říkám si jak bych asi reagovala,kdyby mi někdo dal nabídku věčného mládí. Jistě,nejsem žádný větroplach,vím,že je důležitý charakter,že na vzhledu přece vůbec nezáleží a nejde ani o slávu a pozornost...že? Že? A tohle všechno pan Wilde věděl.. Že?

Klasické nadčasové filosofické dílo - i když nesouhlasné s mojí životní filosofií ... Obraz anglické aristokracie 19.století - a Oscar Wilde, Dorian i lord Henry mě chvílemi bavili - ale chvílemi mě mrazilo ... " Každá tělesná i duševní výjimečnost s sebou nese neblahý osud..." Opravdu by někdo z nás chtěl mít nastavený obraz vlastního svědomí ? A postřehy Wildea o ženách : " " Žádná žena není geniální . Ženy jsou pohlaví ozdobné ..." /Tady bych si dovolila polemizovat /. " Ženy mají podivuhodně primitivní pudy... jsou to pořád otrokyně, které hledají pány ... /Víme, že Wilde měl blíže k mužům.../ A závěrem : "Jak to vlastně prospěje člověku, když celý svět získá - a na duši škodu utrpí ? " Co je lépe - uchovat si nezkalený lesk mládí anebo přijmout život tak, jak přichází ? A na to Oscar Wilde odpovídá zcela jednoznačně. Další dílo, k němuž se můžete vracet - a podle životní situace vám dá odpověď.