Obraz Doriana Graye

Přestože jsem po knize sáhla hlavně kvůli povinné četbě a nevěděla jsem, co bych od ní měla očekávat, Oscar Wilde mě přesvědčil, že autory, jako je on, svět opravdu potřebuje. Obraz Doriana Graye je odrazem světa, lidské duše a lidí, které každodenně potkáváme. Dílo vás doslova nutí k zamyšlení a nedává vám pokoj ani dlouhou dobu po jeho přečtení. Dokonce mám dojem, že čím více se začínám pořádně rozhlížet kolem sebe, tím častěji mi v mysli vyskakují jednotlivé úryvky a pasáže. Začínám mezi svými blízkými rozeznávat tváře výmluvného Lorda Henryho, starostlivého Basila či zprvu naprosto čistého a nevinného Doriana Graye. Uvědomuji si, jak může prostá poznámka zapůsobit na cizí duši a jak jsou slova nebezpečnou zbraní. Kniha Obraz Doriana Graye si v mém srdci rozhodně našla své místo. Provází mě mými dny a nechává mě nahlédnout na věci z úplně jiného úhlu pohledu. A nebudu vám lhát, sama se trošku děsím toho, co všechno mi při mém životním putování ještě odkryje.

Dostavily se u mě safryš rozporuplné pocity. A budu se snažit hodnotit bez ohledu na Wildovy směry jako správný formalista. Co se musí nechat, je skvělá kritika aristokratické společnosti. Pokrytectví, povrchnost a hédonismus (uznávání Američanů - to jsou teda móresy). A nejvíce ze všeho se mi jeví tahle kniha jako sexistická. Ženy jsou popisovány výhradně z vnějšku a chování Henryho i Graye ke všem ženám (především Henryho výroky se jeví jako úplný spouštěč feminismu) je nepřípustné. A tohle všecko je skvělý, kritika šlechtický třídy, fajn. Postavy jsou taky dost poštrachaný. Málokterá postava v dějinách literatury je nanervylezoucí jako lord Henry. Mluva v aforismech, v nichž si mnohdy (dokonce i v jedné větě) protiřečí, je rafinovaná manipulativnost na n-tou. Ale co mi hlava nebere, je snad konstantní stav jeho psychologie. Za 18 let bych čekal menší vývoj. Basil i Gray, byť jsou morálně pokřivení, jsou už jen oběti manipulace a bezmezné touhy/nihilismu. Fokalizace na Grayovi umožnila výborný rozvoj psychologie, to ne že ne. Naprosto nedostačné je odůvodnění Grayových "menších zločinů" ze zatuchlých částí Londýna. Vzhledem k tomu, že nižší společnost je v knize naprosto opomíjena, jsem se těšil alespoň na popis darebáctví - a vono jen pár stran. Musím pochválit aluze (zejména na Shakespeara) a upřímně mně i zajímaly Dorianovy sbírky. Co mě ale fakticky nezajímalo, byly tlachy a cancy šlechtické společnosti, z nichž nebylo pověstnou nic vykutáno. Tady bych to vyškrtal, neboť i aforismy Henryho byly po čase dost monotónní. Oceňuji námět a baví mě představa, že tohle pobouřilo hafo snobů ve viktoriánské Anglii, ale ve výsledku jsem čekal víc, než mi bylo od Wilda namalováno.