Nestárnoucí konverzační drama, které je dodnes inscenováno po celém světě, poprvé bylo uvedeno v londýnském St. James’s Theatre roku 1895 na svátek sv. Valentýna - dobrá volba, když se děj točí okolo lásky :-). V novinách The St. James's Gazette vyšel měsíc před premiérou následující rozhovor s Oscarem Wildem: "Myslíte, že kritici vaší nové hře porozumějí?“ „Doufám, že nikoliv.“ „Na jaký druh hry se máme těšit?“ „Je vybraně lehkovážná, je to jemňounká bublina fantazie a má svou filozofii.“ „Jakou filozofii?“ „Že všechny bezvýznamnosti v životě máme brát vážně a všechno vážné máme brát s upřímnou a uváženou lehkovážností." A právě proto mám Oskara Wilda ráda, baví mě jeho laskavě-ironická hra se slovy a jejich významy (sami pak zjistíte, že právě jména a jejich významy mají v tomto příběhu svou roli - což pro překladatele muselo být možná trochu oříškem ... jak přenést do češtiny fiktivní jméno obou mužských hrdinů Ernest a zachovat autorův záměr - jméno vzbuzující důvěru, vyjadřující vážnost a svědomitost, nebo, dle českého překladu - důvtipnost) ... co z toho pak vyplyne, když se do toho zamíchá vroucí láska, imaginární osoba a řada úmyslných i neúmyslných nedorozumění, které dohromady rozehrají skvělou šarádu, k tomu se přidají další a další bláznivé nápady, pak spousta bonmotů, slovních hříček a paradoxů, až je pak celá zápletka absurdní až nepravděpodobná /i tohle muselo být pro překladatele výzvou, takže klobouk dolů/ ... to už musíte zjistit sami ... každopádně, tahle vtipně bláznivá komedie o užívání si života za to opravdu stojí, za mě je vždy, stále znovu a znovu ... jedinečně úžasná, inteligentní a přitom dokonale zábavná. Vřele doporučuji k přečtení, případně poslechu či shlédnutí! "Algernon: No, v žádosti o ruku nevidím opravdu nic romantického. Být zamilován, to je velmi romantické. Ale žádat o ruku, v tom není romantického pranic. Dovol, člověk může být přece vyslyšen. A obyčejně taky vyslyšen bývá. A pak je všechno vzrušení to tam. To nejlepší na lásce je nejistota. jestli já se někdy ožením, tak se určitě vynasnažím na to zapomenout. Jack: To si dovedu představit, milý Algy. Rozvodové řízení bylo zvlášť vynalezeno pro lidi s pamětí takhle pozoruhodně seřízenou."

U této divadelní hry jsem se dost pobavila. Psána s lehkostí, vážně o nevážných věcech, zábavně o věcech vážných, plná absurdit a slovních přestřelek. Sice jsem nevím, jestli jsem pochopila všechny narážky, kterými se Wilde vysmívá své soudobé společnosti, ale některé ty obraty mne dost pobavily. Jediné, co mne mrzí, je ta řádka překlepů, které jsem měla ve svém vydání (Edice D, nakladatelství Artur) - překlepy v textu, občas zaměněná jména. A také musím uznat, že z Wildeových děl mne trochu víc bavil Dorian Gray. Ve výsledku tak "Filipovi" dávám 4 hvězdy. A jdu se mrknout, jestli tohle nějaké divadlo zrovna nehraje. Docela bych se koukla na představení.