Obraz Doriana Graye

Nadčasová, krásná a geniální studie člověka zbaveného společenských následků svých činů, která mi čertvíproč až doteď dokázala vždy nějak proklouznout mezi čtenářskými prsty. O skvělý zážitek se mi Wilde postaral převážně prostřednictvím psychologické hloubky fascinujícího a detailně rozloženého úpadku charakteru Doriana Graye a vždy přesně mířeným, cynickým vtipem lorda Henryho Wottona, který pro nějaký ten břitký společenský komentář nejde nikdy daleko – opravdu geniální kombinace postav. I pohlcující atmosféra stojí za zmínku. Román skvěle kombinuje prvky až gotického hororu s dekadentní atmosférou konce 19. století – další skvělý mix. A protože z nějakého důvodu nechci nebo nemám co hanit, vysloužilo si tohle estetické dílo ode mne pětihvězdové doporučení.

Knížku jsem si dala jako poslední do povinné četby k maturitě. Ovšem mě vůbec nebavila, nemohla jsem se do ní začíst. Když jsem si ji pak na potítku u maturity vytáhla, těžko jsem přemýšlela, co k ní říct.