Obraz Doriana Graye

Klasické nadčasové filosofické dílo - i když nesouhlasné s mojí životní filosofií ... Obraz anglické aristokracie 19.století - a Oscar Wilde, Dorian i lord Henry mě chvílemi bavili - ale chvílemi mě mrazilo ... " Každá tělesná i duševní výjimečnost s sebou nese neblahý osud..." Opravdu by někdo z nás chtěl mít nastavený obraz vlastního svědomí ? A postřehy Wildea o ženách : " " Žádná žena není geniální . Ženy jsou pohlaví ozdobné ..." /Tady bych si dovolila polemizovat /. " Ženy mají podivuhodně primitivní pudy... jsou to pořád otrokyně, které hledají pány ... /Víme, že Wilde měl blíže k mužům.../ A závěrem : "Jak to vlastně prospěje člověku, když celý svět získá - a na duši škodu utrpí ? " Co je lépe - uchovat si nezkalený lesk mládí anebo přijmout život tak, jak přichází ? A na to Oscar Wilde odpovídá zcela jednoznačně. Další dílo, k němuž se můžete vracet - a podle životní situace vám dá odpověď.

Geniální. Prostě geniální! Skvělý děj, který vás pohltí, postavy Henryho a Doriana úžasně prokreslené, Wildeovy úvahy zamyšlení hodné. Jedna z těch knih, ke které se budu ráda vracet. :-)

Oscar Wilde byl autorem především divadelních her a Obraz Doriana Graye je jeho jediným románem. Jde však o nadčasový román, který zapadá do období viktoriánské éry, ale svůj odkaz odevzdává dodnes. Je ukázkou toho, jak zrádná a slepá může být krása, hon za mladostí a požitkářstvím. Pokud dáte člověku peníze a moc, začne si hrát na boha, ztrácí skutečné hodnoty a záleží mu jen na hmatatelných věcech. Jsou to věci, které dokážou změnit i tu nejčistší duši. Dorian Gray počas svého života ochutnával bohatsví, ale zakusil i příkoří bídy. Nenáviděl pokrytectví vyšší společnosti a ta mu to dávala náležitě pocítit. Dorianova životní cesta by se dala nazvat obětí života za život. Obětoval ten krátký - čistý a krásný život smrtelného člověka za věčný, no v konečném důsledku však hříšný a smutný život. Krása mu přinešla vše, po čem toužil, ale vybrala si svou daň v podobě zohyzděné duše. Ale co kdyby jsem měli každý svůj portrét jako naše zrcadlo? Jaký by to byl pohled?