Nesmrtelný

Typický Zelazny ze šedesátek 20. století. Prostě vás hodí do vody a plav. Vůbec se nenamáhá představovat svět a postavy v něm, protože se to tak nějak vše učíte za pochodu. Nějaký ty podivný dialogy, nevíte kdo je kdo, a z těch náznaků pochytíte, že tam jsou mimozemšťani a Země je už takřka neobyvatelná. V této první třetině knihy máte tradiční nutkání to odložit nebo vůbec nedočíst a jít se věnovat třeba žehlení prádla, ale pak se něco málo dozvíte a začne vás to bavit. Následně si vzpomenete na anotaci, která vám dá odpovědi na otázky, které se autor nenamáhá odpovědět. Aha, hlavní hrdina je nesmrtelný - už mi to dává smysl. Pak děj dál plyne, Zelazný vás pobaví tím, jak rozebírají Cheopsovu Velkou pyramidu u které točí film, aby ho mohli pak pustit pozpátku, aby měli dokument, jak se stavěla. Jo, je to dobrý joke. V poslední třetině si Zelazny uvědomí, že by to měl nějak zakončit, takže tam najednou proběhne pár akcí a prvků, které stejně moc nechápete, ale to nevadí, protože autor to promítá jako film s obrazy a vy se aspoň bavíte. Stejně jako on, když si vzal obrázek pod jazyk a namísto procházky na demonstraci za ukončení všech válek, vložil do psacího stroje nový papír. Co na tom, že za týden už nebudete ani vědět o čem ta kniha byla. Jak že se to jmenovala? Jak se jmenoval ten týpek? No nic. Prostě to byla jízda, která nějak začala, pak se dobře četla a byla napínavá, aby skončila tak nějak asi dobře.... Osobně bych rád chtěl vidět ten původní rukopis a co do toho vnesl Zelazneho editor. Anebo mu prostě někdo řekl: "Rogere, to je taková kravina, že za to dostaneš i cenu Hugo."

Já teda nevím ale mám v tom mega guláš j to teda sci-fi nebo ne?? kombinace vznášedel a sci-fi prvků a následná celkem zapálená výra hrdiny do mýtu mě připadá zvláštní. Děj mi připomíná když kočka s pejskem vařili dort.