Ostrov mrtvých

Pro šťourala, jako jsem já, je na knihách tohoto druhu parádní to, že se nemůže ohánět logikou a buďto si čtení užije, nebo ne. Já jsem si užila. Zelaznyho fantazie je bezbřehá a v ději umí překvapit nečekaným zvratem. Prostě mě to bavilo, i když opravdu nejde o žádný superakčňák. Frank je Světotvůrce s lidskými chybami i velkou mírou pochopení pro ně. Člověk, který se dlouhými věky svého života propracoval k božství pro mě vyznívá trochu jako alter ego Corwina z Amberu, který se na rozdíl od něj "prostárnul" k lidství. Krásný pro mě byl obzvlášť posmutnělý závěr. Bylo by fajn mít někoho, kdo by s námi mohl jít na okraj Tmy, kde začíná Světlo. Díky překladu se kromě občasných vtípků blýsknou i perličky. Pistus, Fistus a Kocourfousus? To mě dostalo do kolen.

Skoro žádná akce, skoro žádné napětí. A když už akce, tak jen popisná. A když už napětí, tak spíš zvědavost. Tohle, že má být akční sci-fi? To opravdu ne. V knize jsou totiž zajímavější pasáže, které se týkají myšlenkových pochodů hlavního hrdiny než pasáže, týkající se samotného děje. Francis komentuje jedno z významných období svého života a spíš se svěřuje s vlastními pocity. Je to takové sentimentálně laděné s filozofickým podtextem. Co když se vzrůstající mocí, se stáváme více a více omezení universálními zákony a stáváme se tak sice silnějšími fugurkami, ale ve skutečnosti jen loutkami bohů? Škoda, že příběh není více akční a napínavý, aby více vtáhl do děje. Byl by pak přístupnější i pro čtenáře hltající běžná sci-fi, protože Zelazny mívá originální nápady a myšlenky, ale díla jsou často nedotažená. A nebo to je záměr? Já jeho knihy zbožňuju, ale chápu, že spoustu lidí neosloví, protože koho nezajímá lidské nitro a filozofie nebo náboženství, neocení ani tuhle knihu. 75%