Ostrov mrtvých

Pro šťourala, jako jsem já, je na knihách tohoto druhu parádní to, že se nemůže ohánět logikou a buďto si čtení užije, nebo ne. Já jsem si užila. Zelaznyho fantazie je bezbřehá a v ději umí překvapit nečekaným zvratem. Prostě mě to bavilo, i když opravdu nejde o žádný superakčňák. Frank je Světotvůrce s lidskými chybami i velkou mírou pochopení pro ně. Člověk, který se dlouhými věky svého života propracoval k božství pro mě vyznívá trochu jako alter ego Corwina z Amberu, který se na rozdíl od něj "prostárnul" k lidství. Krásný pro mě byl obzvlášť posmutnělý závěr. Bylo by fajn mít někoho, kdo by s námi mohl jít na okraj Tmy, kde začíná Světlo. Díky překladu se kromě občasných vtípků blýsknou i perličky. Pistus, Fistus a Kocourfousus? To mě dostalo do kolen.

Frank Sandow je jeden z nejbohatších a zároveň vlastně i nejstarších lidí ve vesmíru. Hodně se toho naučil od podivné rasy Pej'ců, stal se tak něčím podobným božským stvořením. Žije na planetě Homefree, kterou jako světotvůrce sám vytvořil. Když mu někdo začne posílat výhružné zprávy o tom, že udělá něco lidem, které znal, tak i když už jsou všichni dávno mrtví, rozhodne se opustit pohodlí domova a přijít tomu na kloub. Tentokrát skoro čistá sci-fi, i když jak je u Zelazneho zvykem, tak okořeněná fantasy v podobě božských schopností hlavního hrdiny. Ze začátku mi přišla kniha dost nudná. Ale postupně mě hlavní hrdina a koncept světotvůrců a Pej'ců, kteří sledují příliv začal bavit. Bohužel konec už mě tolik neoslovil, ale i tak stojí za přečtení. Je to klasický Zelazny, i když ne ve vrcholné formě.