Hned z kraje je důležité zmínit, že tohle není sci-fi román, jak naznačuje obálka. Kniha, v originále nazvaná The Dead Man‘s Brother, vyšla ve Státech v rámci edice Hard Case Crime, kam také beze všeho patří. S fantastikou však nic společného nemá, snad až na nepatrný náznak výzkumu lidí, kteří mají příliš mnoho štěstí. Z tradiční tvorby Rogera Zelaznyho jinak příběh lehce vybočuje, ovšem ne po stránce dechberoucí gradace. Tedy alespoň první polovina, v níž se děj neskutečným tempem řítí kupředu. Pak bohužel jakoby ztrácí elán, zápletka se začíná nesmyslně komplikovat, máloco se dořeší, a když už něco ano, je to zrovna motiv, který postrádá valného významu. Srovnávat tak začátek s koncem prakticky nejde, protože co se v úvodu rozehraje, s druhou půlkou vlastně nesouvisí. Škoda. Přesto všechno se mi Nukleoid štěstí četl neskutečně lehce a oproti autorovým významnějším dílům bylo fajn, že jsem se neztrácel v surrealistických vizích a umělecké vatě.

Celkem hloupé (příběhově), ale docela čtivé a naštěstí krátké :-). Zelazny je můj oblíbený autor, ale bohužel má (pro mě) dva typy knih - absolutně výborné, nebo špatné. Tato kniha patří do kategorie #2. A ten, kdo vymýšlel český název, si před tím asi něco šlehnul. Ani překlad není bez chybičky, ale dalo se to přežít.