Tvorové světla a temnoty

"Mezi námi dvěma jsou slova jak malta a dělí i navzájem spojují ty kousky, ze kterých máme svá těla." Tak tohle bylo něco. Noční můra překladatelů, náročná četba pro čtenáře. Roger Zelazny se vybláznil a okusil kus surrealismu. Nic nedává smysl, vše je absurdní. Měl jsem co dělat, abych ty krátké kapitoly dal. Dokonce se nebojím tuto knihu označit za jednu z těch nejtěžších, co jsem kdy vůbec četl. A jak pak to muselo být pro překladatele, když jsem si na konci přečetl dovětek pana Bronce ze Strak. Neuvěřitelný. Jestli někdo začal s weird fantasy, tak to musel být Roger Zelazny.

Po přečtení knihy mi bylo jasné, že Tvorové jsou jedna z nejtěžších Zelaznyho knih, s nimiž se český překladatel doposud musel potýkat. Když jsem si však v doslovu přečetla, kolik lidí na těch slabých 216 stranách textu pracovalo, lehce se mi zatmělo před očima. Není to epický příběh, ale surrealistické umělecké dílo, v němž Zelazny nechal svobodně plynout svou představivost a na rozdíl od svých ostatních prací, ji nikterak neomezoval. Tvorové se nesmějí číst jako příběh, ale musí se číst jako sen.

Mé dojmy z této knihy si docela poběhaly, od geniální šílenosti až k totální magořině; a po cestě se párkrát pěkně poválely smíchem (ta přetahovaná o čtení ze střev...!). Už "jen" ukousnout si takovéto sousto k překladu chce pořádně velkou pusu a doslov M. Bronce obdiv ještě umocní.

"Mezi námi dvěma jsou slova jak malta a dělí i navzájem spojují ty kousky, ze kterých máme svá těla." Tak tohle bylo něco. Noční můra překladatelů, náročná četba pro čtenáře. Roger Zelazny se vybláznil a okusil kus surrealismu. Nic nedává smysl, vše je absurdní. Měl jsem co dělat, abych ty krátké kapitoly dal. Dokonce se nebojím tuto knihu označit za jednu z těch nejtěžších, co jsem kdy vůbec četl. A jak pak to muselo být pro překladatele, když jsem si na konci přečetl dovětek pana Bronce ze Strak. Neuvěřitelný. Jestli někdo začal s weird fantasy, tak to musel být Roger Zelazny.

Po přečtení knihy mi bylo jasné, že Tvorové jsou jedna z nejtěžších Zelaznyho knih, s nimiž se český překladatel doposud musel potýkat. Když jsem si však v doslovu přečetla, kolik lidí na těch slabých 216 stranách textu pracovalo, lehce se mi zatmělo před očima. Není to epický příběh, ale surrealistické umělecké dílo, v němž Zelazny nechal svobodně plynout svou představivost a na rozdíl od svých ostatních prací, ji nikterak neomezoval. Tvorové se nesmějí číst jako příběh, ale musí se číst jako sen.

Mé dojmy z této knihy si docela poběhaly, od geniální šílenosti až k totální magořině; a po cestě se párkrát pěkně poválely smíchem (ta přetahovaná o čtení ze střev...!). Už "jen" ukousnout si takovéto sousto k překladu chce pořádně velkou pusu a doslov M. Bronce obdiv ještě umocní.