Zemřít v Italbaru

Ačkoliv se mi to ještě kousek za půlkou jevilo jako tříhvězdičková záležitost (navíc podpořená mojí slabostí pro Zelazného), tak někde za tou půlkou kniha dostala spád a začaly se proplétat osudy několika postav... do té doby vlastně tak úplně nedocházelo na kontakt více jak dvou důležitějších postav, a začalo mi tak docházet, co se mi vlastně na Zelazném zamlouvá a co moc ne. Nikdy jsem za hlavní ani tak nepovažoval akci, i když ji popisuje příjemně věcně a posouvá jí děj... a tady jí opravdu moc není. Ale jinak se o zábavu dokáže postarat třeba intrikami (viz Amber). A tady jich právě bylo taky poměrně pomálu. Ale ze všeho nejvíc oceňuju Zelazného fantazii a neotřelé kombinování sci-fi a fantasy, které tu bylo o něco nevýraznější než v jiných jeho dílech. Každopádně bylo zajímavé sledovat v podstatě osudy záporáků. Řekl bych, že kniha obsahuje dost možná jednoho z "nejtmavěji morálně šedých" protagonistů v rámci Zelazného tvorby (aspoň té, s níž jsem se doposud setkal), a naštěstí i těmto šedým postavám zůstávalo hodně lidskosti a charismatu - to čtu vždycky rád.

Opět se ocitáme ve vesmíru z Zelaznyho knih, vesmíru Spojených lig, kde žijí i světotvůrci. Příběh vypráví o bývalém vojákovi, ze kterého se stal terorista. Jeden z posledních, který se stále nevzdává a hledá cestu jak zasadit co nejtvrdší úder Spojeným ligám. V příběhu vystupují velmi originální postavy, ale kniha je spíš pro nadšence Zelaznyho osobitého stylu. Nevyniká akcí ani napětím, ale fantazie autora se opět trochu vyřádila. Škoda, že kniha nedosahuje stejné literární úrovně jako Ostrov mrtvých. Francis Sandow knihou pouze prochází a tak sme ochuzeni o jeho životní úvahy. Panoptikum uvádí: Zombí patalog, živá biologická zbraň, telepatická hyperkočka, bohové a tabákové výrobky v této knize. 70%