Kaňte, mé slzy, řekl policista

„Snad bych ti jen mohl říct: střez se pozornosti úřadů. Nevzbuď naši pozornost. Nenuť nás, abychom se chtěli o tobě dozvědět víc.“ Číst romány Philipa K. Dicka je jako prožívat noční můru v bdělém stavu. Kaňte, mé slzy, řekl policista není v tomhle ohledu výjimkou, třebaže zápletka nabízí zdánlivě minimum akce. Společně s hrdinou se ocitáme ve víru nejistot, strachu a proměnlivé reality, kdy za každým rohem číhá další překvapení. Jeden den jste někdo a druhý nikdo, přičemž neexistovat ve společnosti, kde i štempl má štempl na to, aby mohl být štempl, je docela lapálie. A to je teprve začátek problémů... Je to jako prožívat Kafkovu Proměnu a Orwellovo 1984 najednou. Jen člověk od zápletky nesmí čekat moc, protože ta pro autora není tím hlavním. Sice se drží určité osnovy, jakmile však dojde na vysvětlení celého toho maglajzu, jeden si není úplně jist vnitřní logikou. Síla vyprávění však spočívá v podmanivém vyobrazení policejního státu, ve kterém zlovůle mocných může prakticky cokoliv.

To, co se na začátku zdá jako jedna z nejpříčetnějších autorových knih (na P. K. D. samozřejmě), kde najdeme méně postav, nápadů i prostředí než obvykle*, neprolínají se různé dějové linie a naopak dostáváme množství delších více méně civilních dialogů, se nakonec zvrátí v klasickou šílenou jízdu. Je fascinující, že autor přišel s další verzí alternativní reality (občanská válka se studenty, dost "specifický vývoj" černošské populace, policejní stát s pracovními tábory...) nebo použitím blobovitého tvora**, a to vše ještě nahustil drogami, psychickými poruchami (a schopnostmi) a paralelními světy. Ano, závěrečná pointa je trochu deus ex machina, přesto jsem se od knihy nemohl odtrhnout... * Ve svých předchozích románech si laťku stanovil sakra vysoko. Ani tady ale čtenáře nepřestává překvapovat tím, co vše si "vyplýtvá" jen na kulisy příběhu. Od zmíněné alternativní reality přes jakýsi digitální sex po různorodé sledovací čipy nebo mikrobomby voperované do člověka. ** Jak to s ním a jeho "použitím" vůbec dopadlo? Divné, že se k tomu kniha nevrací, zvláště s ohledem na to, jak je epilog rozsáhlý a podrobný.