Kaňte, mé slzy, řekl policista

„Snad bych ti jen mohl říct: střez se pozornosti úřadů. Nevzbuď naši pozornost. Nenuť nás, abychom se chtěli o tobě dozvědět víc.“ Číst romány Philipa K. Dicka je jako prožívat noční můru v bdělém stavu. Kaňte, mé slzy, řekl policista není v tomhle ohledu výjimkou, třebaže zápletka nabízí zdánlivě minimum akce. Společně s hrdinou se ocitáme ve víru nejistot, strachu a proměnlivé reality, kdy za každým rohem číhá další překvapení. Jeden den jste někdo a druhý nikdo, přičemž neexistovat ve společnosti, kde i štempl má štempl na to, aby mohl být štempl, je docela lapálie. A to je teprve začátek problémů... Je to jako prožívat Kafkovu Proměnu a Orwellovo 1984 najednou. Jen člověk od zápletky nesmí čekat moc, protože ta pro autora není tím hlavním. Sice se drží určité osnovy, jakmile však dojde na vysvětlení celého toho maglajzu, jeden si není úplně jist vnitřní logikou. Síla vyprávění však spočívá v podmanivém vyobrazení policejního státu, ve kterém zlovůle mocných může prakticky cokoliv.

Dick ten přijde k chuti. Člověk jako by nebyl.Jako by neexistoval. Nebytí.Přežití. Vliv médií. Jedinec napospas. Uvíznutí v soukolí. Těžko uchopitelná atmosféra.Paranoia.Drogy.Lež.Prachy.Ženský.Orgáni čili policisté.Pomáhat a chránit.Dick o nich věděl své. Nikomu nevěř.Všichni tě milujou.Nikdo tě nemá rád. Nic co by jste neznali a nebo třebas už nezažili. Neutěšitelná Kafkárna. Kdo ho milují.Není co řešit.Všední konce u něj to je už taková třešnička. Ten vysvětlující epilog ??? Nezvyklé na autora. Na něm si pochutnám.Na něm si zgustnu. Nemusí pršet...stačí když kape :)