Intermezzo

Toto je velmi silná kniha se spoustou filozofických i psychologických úvah a citátů. Řeší se zde mezilidské, ale hlavně rodinné vztahy bratrů po ztrátě otce. Je to nelehké čtení, ale taky nejen smutné. Já jsem se musela pozastavit nad 8 kapitolou. Doporučuji náročnějšímu čtenáři, který přemýšlí nad knihou. Otře si obličej rukávem, lehce se pro sebe usmívá. Vypadá jako blázen. Tolik toho cítit. Zármutek tohle s lidmi dělá. Všichni se mají rádi a všichni se svým komplikovaným způsobem potřebují, ať je to, jak chce. Neoddělitelně propojená, spletitá síť. Zavolá mámě a omluví se. Vše odpuštěno. Tak už to chodí – každý jsme tu host. Smrt nakonec samozřejmě čeká každého, i jeho, Ivana, zvláštní myšlenka. Přikládat smysl něčemu tak pomíjivému, jako je život. Mrkneš, a je pryč.

Na začátku jsem myslela, že to ani nedočtu. Špatně se mi zvykalo na zvláštní styl vyprávění, na rozebrání situací typu : proč jsem to řekl, vypadal jsem jako blbec, ale vždyť lidi říkají i blbé věci, no ale co si teď o mně myslí,.. atd dalších 20 souvětí....Nakonec jsem to nevzdala a za chvíli si zvykla na ten styl a světě div se...moc se mi to líbilo. Vztah dvou bratrů, dost problematický, po smrti jejich otce, do toho jejich vztahy se ženami, komunikační kotrmelce. Člověk se v různých situacích i poznává, to nekonečné rozebrání akorát neprobíhá nahlas, ani na stránkách knihy, ale v hlavě.