Normal People

Normal people povazuji za nazev velmi trefny, protoze tim hned na zacatku autorka upoutava pozornost otazkou / definici slova "normal". Hlavni hrdinove muzou byt pro vas bezne postavy ze zivota, pribuzni, pratele, kolegove - pro me jsou to spis vyhranene osobnosti, se kterymi se bud nepotkavam velmi casto nebo s nimi nedokazu drzet krok (= vzajemna interakce neni prinosem). Roman me vsak celkem zaujal, i bavil. Sledovat vztahovy vyvoj dvou lidi ruzneho pohlavi byva obvykle zajimave, tady navic vzbuzujici zvedavost, misty mozna uzas. Kazil mi to jen styl vypraveni, ktery bez jasneho pouziti prime reci pusobi misty komplikovane; nicmene jsem nakonec dosla k zaveru, ze to byl zamer a zpusob, jak podtrhnout "normalost" hlavnich postav.

Normal People ve mně zanechalo spoustu pocitů, které si v sobě moc nedokážu přebrat. Odnesl jsem si spoustu krásných myšlenek, četlo se to z pohledu jazyka krásně, a některé aspekty po stránce příběhu byly skvělé - ale když to mám vidět jako celek, vlastně nevím, jestli se mi ta kniha líbila, nebo případně jak moc… Po stránce jazyka je to krásné. Je to ale náročné číst - chybí značení přímé teči (což mi chybělo z pohledu děje i ve vyhranění toho, co si postavy jen myslí, a co opravdu vyzní nahlas), a kompozičně je to zajímavé ale bohužel nesmírně složité. Mezi kapitolami jsou větší časové prodlevy, které ale popisují přítomnost jako takovou, a zároveň skáčou retrospektivně do těch časů, které se jakoby vynechaly - to se tak za kapitolu opakovaně děje neustále, a je těžké se v nějakém dění při čtení vyznat (o to víc, když jsem četl v angličtině). Pokud jde o samotný příběh, dost povedeně a skutečně popisuje dnešní podobu vztahů. Skrze právě skutečnost se mi někdy četlo dost těžko, páč se mi to, co čtu, hnusilo i skrz to, že to samé se mi hnusí i v realitě. A tak to podle mě i mělo snad být. Autorka dobře popsala realitu v tom, že se nám nemusí (pls nemá) líbit, nemusíme ji chápat ani s ní souhlasit - ale nemůžeme dělat, že taková není. To, co jsem četl se mi dějově opravdu nelíbilo, ale vlastně tomu tu kritiku za to dávat nemůžu, protože jsem si uvědomoval tu skutečnost všeho toho ducha, kterého znám a vadí mi i v realitě. Já nakonec vlastně cením, že to na mě působí jako vztahový román bez růžových brýlí. Možná by to chtělo dost věcí rozvést více, přidat hlubší emoce, přidat i nějakou naději něčeho zdravého/ne tak toxického. Ale v autentičnosti je to silné. Čekal jsem asi jiný konec - ale i tak zajímavý. Mělo to konec? Asi 3,5/5 - hvězdičky někdy úplně nejde určit :( Jsem zvědavý na adaptaci!