Intermezzo

Mé první setkání s autorkou a docela jsme si sedly :) Zpočátku jsem sice trochu bojovala s krátkými úsečnými větami, ale nakonec vlastně právě tyto myšlenky byly nejvíce k zamyšlení. Ivana jsem si oblíbila okamžitě, k Peterovi jsem si hledala cestu docela dlouho, ale ve finále mi oba přirostli k srdci a těžko se s nimi loučím. Výborně vykreslené myšlenkové pochody všech hrdinů a spoustu námětů k dalšímu přemýšlení, takové příběhy mám ráda.

Toto je velmi silná kniha se spoustou filozofických i psychologických úvah a citátů. Řeší se zde mezilidské, ale hlavně rodinné vztahy bratrů po ztrátě otce. Je to nelehké čtení, ale taky nejen smutné. Já jsem se musela pozastavit nad 8 kapitolou. Doporučuji náročnějšímu čtenáři, který přemýšlí nad knihou. Otře si obličej rukávem, lehce se pro sebe usmívá. Vypadá jako blázen. Tolik toho cítit. Zármutek tohle s lidmi dělá. Všichni se mají rádi a všichni se svým komplikovaným způsobem potřebují, ať je to, jak chce. Neoddělitelně propojená, spletitá síť. Zavolá mámě a omluví se. Vše odpuštěno. Tak už to chodí – každý jsme tu host. Smrt nakonec samozřejmě čeká každého, i jeho, Ivana, zvláštní myšlenka. Přikládat smysl něčemu tak pomíjivému, jako je život. Mrkneš, a je pryč.