Intermezzo

Na začátku jsem myslela, že to ani nedočtu. Špatně se mi zvykalo na zvláštní styl vyprávění, na rozebrání situací typu : proč jsem to řekl, vypadal jsem jako blbec, ale vždyť lidi říkají i blbé věci, no ale co si teď o mně myslí,.. atd dalších 20 souvětí....Nakonec jsem to nevzdala a za chvíli si zvykla na ten styl a světě div se...moc se mi to líbilo. Vztah dvou bratrů, dost problematický, po smrti jejich otce, do toho jejich vztahy se ženami, komunikační kotrmelce. Člověk se v různých situacích i poznává, to nekonečné rozebrání akorát neprobíhá nahlas, ani na stránkách knihy, ale v hlavě.

Nejprve musím přiznat, že Normální lidi jsem odložila nedočtené. Kdybych tušila, že Intermezzo je od stejné autorky, tak bych ho rychle vrátila zpět do sekce “novinky” a nepůjčila bych si ho. A to by bylo škoda. Pokud na začátku překousnete autorčin styl bez uvozovek, bez odstavců, aspoň tedy kapitoly dodržuje, dělení na části taky postrádá logiku, tak vás vtáhne do poměrně plasticky vylíčeného života dvou bratrů. Starší úspěšný právník se nedovede rozhodnout mezi dvěma ženami a mladší ještě úspěšnější šachista se snaží ubránit proti všem svou první velkou lásku. Na knize oceňuji její psychologický a filozofický přesah. Autorka má buď to dar z hůry nebo nad knihou musela strávit obrovské množství času. Možná oboje. Jediné v čem bych ji opravila, že Ivan Koubek rozhodně není polské jméno. Co jí ale věřím, je to irské počasí - buď to prší nebo lije nebo mrholí a když náhodou přestane, tak jsou z toho místní skoro překvapení. Jeden můj příbuzný chce jít studovat do Irska, asi mu to budu vymlouvat.