Elevation

...podepsal revers s prohlášením, že město Castle Rock nebude zodpovědné za žádné nehody nebo zdravotní potíže, které by ho mohly během sedmiapůlmílového závodu potkat. Fascinuje mě v poslední době trend vydávat povídky ve vázaných tvrdých deskách. Hranice písma od okrajů papíru čítá skoro tři centimetry na obou stranách, plus nahoře i dole, velká mezera a přidat pár prázdných stránek (Pozdrav do Mostu), ať má povídkokniha tu správnou tloušťku. Ještě trochu zvětšit písmo, aby zabralo víc místa a voalá máme tu knihu o 145 stranách, kterou přečtete za hodinu a půl. Už jsem takto byl „povznesen“ u Skříňky pro Gwendy a pěkně jsem nadával, protože i povídka samotná mě moc nesedla. „Povznesení“ je něco jiného. Přivřel jsem oči nad formátem této povídky, protože obsahově se mi to líbilo. Citát: Gravitace je kotva, která nás stahuje do hrobu. King přišel s dalším skoro originálním nápadem v době, kdy si čtenář myslí, že už snad ani nejde vymyslet něco nového. Jenže ono to jde. Ale už nad tím spisovatel moc nebádá, příběh neprohlubuje a prostě svou povídku převleče na celovečerní román. Myslím, že bych to dokázal přečíst dětem jako pohádku před spaním, ještě než usnou. Ale co se dá dělat, King je Bůh, mám jeho příběhy rád a i když mají v poslední době tendenci hubnout a máte strach, že vám z knihovny odletí díky průvanu– stejně si je budu i nadále kupovat. Povznesení má originální nápad, stupňující děj a velmi nepřekvapující až úsměvnou pointu. Citát: Koneckonců, kolik lidí se smrtelnou nemocí mohlo říct, že se cítí naprosto skvěle? Kniha, tedy povídka, respektive příběh, je krátký, ale můj komentář ještě pokračuje. Taky mám trend své komentáře prodlužovat. Musím si přece hlídat svojí značku a své čtenáře neochuzovat o komplexní informace. „Povznesení“ si určitě ještě časem přečtu, i když znalost obsahu a postav bude zkracovat „čtecí dobu“. Je to možná velké plus. Budu si tak moci říci, že jsem Kingovu „knihu“ přečetl za méně jak hodinu. A když budu trénovat, tak opravdu „Povzneseně“ zvládnu za půl hodiny. Prostě můj čas bude hubnou, ale naoko budu stále tlustý. Citát: Minulost je historie, budoucnost je záhada. Tak co, ještě toho nemáte dost? Dobrá, trochu to rozebereme. Při čtení této povídky narazíte na spousty odkazů na další Kingovo tvorbu, knihy, časopisy, postavy a nebo hudbu. Hudba je pro Kinga jakýmsi poháněcím motorem. Jeho základní skupina je Ramones, známá svým singlem Pet Sematary a nebo AC/DC. Ale tady je jednou použit název Motown. No a když už jsem u počítačové obrazovky, není problém si to nagoglit. Motown je Americká nahrávací společnost, která se převážně zaměřuje na rasovou integraci populární hudby a některé odnože mají škatulku „Duše s čistou hudbou“. Což může být pro někoho „Povznášející“ a určitě to byla inspirace mistra Kinga, pro tuto povídku, pardóón, knihu. Citát: Jediná věc, která je těžší než se po půl kile denně rozloučit sám se sebou, je rozloučit se s přáteli. A pokud by snad čtenáře zaujalo jméno Milburn Stone, použité v jedné části tohoto příběhu, „povzneste se“ nad tím a najděte si na netu informaci sami. Nemůžete stále očekávat, že to udělá někdo za vás. Nakonec jsem se rozhodl, že nebudu přidávat „Malou ochutnávku“ a spokojím se jen s „hubenými“ citáty, kterých vlastně ani moc není. Tuším, že jsem vybral jen osm kusů. Tak ne, devět. Velkou část citátů si můžete přečíst rovnou. A jak říkával Jára Cimrman, je důležité nejen udržet myšlenku, ale také vědět, kdy jí ukončit a tak nebudu „lítat“ kolem horké kaše a tento komentář ukončím slovy: Díky mistře, že pro nás stále píšete! Citát: Možná že ve chvíli umírání stoupá každý Strašně mě štve, že tady nejde zvětšit písmo a udělat pořádné okraje, natož přidávat prázdné stránky, moment, to vlastně jde. Ó, jak Povznášející..........

Krásně napsaná novelka, připomínající starší práce Raye Bradburyho, kdy se ani tak nemá pátrat po příčinách, jako se spíš soustředit na následky. Přičemž nejde o horor a to ani v tom smyslu, že by se Stephen King pohyboval na okraji žánru. On se zkrátka ani nesnaží vyděsit, ačkoliv ústřední motiv sestupného ztrácení na váze tu už jednou byl, takže všichni víme, že i s takhle jednoduchým motivem umí mistr zahrát makabrózní divadlo. Ale jak říkám, o strach v Povznesení nezakopnete. Zato o sousedské vztahy, společenské předsudky a krásu obyčejného lidského žití rozhodně ano. Samo sebou se to neobejde bez nějakého toho morálního ponaučení, jak by člověk neměl pro své vlastní pohodlí zapomínat na lidi kolem, a že i drobný kamínek umí spustit neočekávanou lavinu. Což ve spojení s legendárním Castle Rockem zní jako recepis na tatarský biftek, ale kupodivu je tomu tentokrát naopak. Možná záměrně, aby autor obyvatele prokletého městečka s nálepkou „Vítejte v pekle“ pro jednou maličko polidštil.