Poslední výstřel

Antologie polských a českých autorů Poslední výstřel se opravdu povedla, ne že bych u všech sedmnácti částí byl spokojen na 100 procent, ale celkově to bylo opravdu povedené, z českých se mně nejvíc líbili povídky od mých oblíbených autorů Petra Hetešy, Jakuba Maříka a Jana Kotouče, zaujala mně Lucie Ortega a Ondřeji Neffovi se poslední výstřel podařil vpravit opravdu do posledního odstavce. Díla polských autorů jsem doteď neznal a co mně nejvíc zaujalo že skoro půlce z nich bylo něco z jejich tvorby zfilmováno a díky autoru Wojciechu Chmielarzovi a podle jeho knihy natočenému krimi seriálu, Případ Prostý, jsem zjistil že Polská mafie se prohání ne za sedmero horami a sedmero řekami od mého bydliště, ale jenom tak za třemi kopci, jednou řekou a dvěma potoky.

Poslední výstřel opravdu není jen další řadovou sbírkou. Je to fascinující mix žánrů a přístupů. V knize nenajdeme jen čistou fantasy nebo sci-fi. Antologie je žánrově neukotvená a mimo jiné i to ji dělá opravdu originální, najdeme tu detektivku, postapo i mrazivý horor. Naši autoři jako je Leoš Kyša (František Kotleta) nebo Roman Bureš do sbírky vnášejí černý humor a nadsázku. Například Kyšova povídka "Poslední bitva vzplála" pracuje s tématem bývalých agentů StB, kteří v důchodovém věku čelí démonické hrozbě - je to drsné, akční a přitom vtipné. Kdežto polští autoři jako je Jakub Ćwiek či Wojciech Chmielarz jsou vážnější, jejich texty mají často psychologický nádech. V této sbírce nenajdete "výplňkové" povídky. Máme tu 17 povídek, které jsou sice každá jiná, ale spojuje je vysoká úroveň a ona zmíněna osudovost "posledního výstřelu". Nečekejte oddechové čtení. Čekejte texty, které vás přivedou k přemýšlení o tom, proč mají Poláci tak blízko k vážnosti, melancholii a proč se my Češi i v těch nejhorších situacích musíme něčemu ušklíbnout (myšleno s nadsázkou samozřejmě). Je to de facto literární dialog dvou sousedí, kteří si evidentně mají co říct a dělají to velmi dobře. Super počin, vřele doporučuji.