Město v oblacích

" Lewenhart si představil ošetřovatělku svého oddělení, s drsnýma rukama a naprostým nedostatkem něhy. Laskavost považovala za slabosť, s čím Lewenhart v zásadě souhlasil, ale byl by radši, kdyby ve většině jeho lidí představa zranění nevyvolávala hrůzu jen proto, že je měla ošetrovat ona." Kniha plná výborných nápadov. Najprv som si myslel, že to bude opäť svet zničený vojnov, alebo nukleárnov nehodov, či dokonca inou chemickou príčinou, no našu planétu ohrozujú neznáme tvory z budúcnosti, pred ktorými sa určitá elita chránila v mestách v oblakoch. Pre mňa niečo nové. Lewenharta som si hneď obľúbil. Nemá 100% hrdinské vlastnosti, no dokázal racionálne uvažovať a vyvodzovať dôsledky. Príbeh neustále napínavý, takže človek sa od čítania ťažko odtrhol. Od Sněgoňovej zatial najlepšie dielo. Skvele skombinovaná detektívka s katastrofickým svetom. Trošku hororových scén, trošku humoru, ale aj napätia. Cítiť tam spoluprácu s Kotletom, čo samozrejme nie je na škodu, pretože v budúcnosti možné očakavať ešte väčšie pokroky. Teším sa na jej ďaľšie diela.

„Liese, každá chvíle s tebou ode dne, kdy jsme se poprvé potkali, byla...“ Varování: Všechna sprostá slova, která jsou v komentáři použita jsou citáty z knihy! Bohužel se také jedná o skoro jediné citáty, které jsem z příběhu vybral. Představte si, že já, sběrač citátů, jsem z knihy vybral jen dva citáty. A to dokonce první až na straně 291. Snad nikdy se mi nepovedlo, abych vybral tak málo výroků z příběhu. Možná i to samo o sobě svědčí, jak se paní spisovatelka snaží psát komerčně a nezatěžuje čtenáře nějakými vyspělejšími rozumy a hláškami. Citát: Možná je na čase začít dělat něco nového. Po dlouhé době knižní příběh, který ve mně vyvolával velmi smíšené pocity. Na jedné straně dobře vymyšlená linie, které skloubí postapo, sci-fi, fantasy, krimi a trochu i kyberpunk, na druhé straně, žádná výrazná postava, která by vás zaujala. Dokonce i hlavní „hrdina“ vyšetřovatel Lewenhart (kterého zpočátku většina čtenářů nebude mít rádo) projde jakousi změnou myšlení. Trvá mu to však strašně dlouho a někdy vám připadá jako totální idiot. Navíc, jeho neustálé vracení se myšlenkama do minulých událostí, které už znáte, prodlužují zbytečně příběh a někdy jsou už i nudné. Malá ochutnávka: Poslední metry se Lewenhart snažil nerozhlížet. Přítomnost konstrukce se mu zdála tíživá, jako by se měly gigantické vzpěry co nevidět rozlomit a všechen ten kov se měl zřítit mezi domy. Ve studeném vzduchu každé zachvění konstrukce hluboce rezonovalo.. Kristýna Sněgoňová už zase používá moc sprostých slov. V příběhu jsou použIta „Kotletovská vybraná slova po S“ tedy slova SPROSTÁ. Výrazy jako „píča“ nebo „kurva“ se do příběhu nehodí a jsou jeho velkou rušivou částí. Naštěstí zde nejsou použita v nějaké velké míře a tak čtenář není „v prdeli“ a nemlátí se v levných výrocích. Ale bohužel vám tato slova v paměti ulpí víc, než příběh samotný. Musím však vyzvednou velmi, ale opravdu velmi, povedený konec příběhu. To, jak se to nakonec seběhlo a jak se Lewenhart se vším vypořádal, to si zasluhuje půl Hetešáka navíc. Bohužel zde na DK to je jen symbolický půlmotýl, protože hvězdy se nedají dělit. 80% ( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ ) Citát: Já jsem to zvládl. Dal jsem jim naději. PS – V příběhu jsou použita auta na stlačený vzduch. V Brně je vyvíjejí, i když nemají takový dojezd jako v této knize. Ale do budoucna......

Boží ruka autorky vede hlavné postavy pěkně za límce tam, kde jich chce mít. Jinak by se bezprizorně plácali jak můry v okně. Někdy pokulhává logika, ale proč ne, v tomhle originálním světě je možné všechno. Hodně se umírá, hodně se trpí. Když toho je příliš, pomůže injekce. Moderní literatura si to žádá. Romantická linka působí nepatřičně a sileně, ale čtenář to tak chce. Akční scény by chtěli vypilovat, působí zmateně. Stojí za přečtení, v našich končinách je takových knih málo. Hlavně pro mladší čtenáře.