Objednávka

Rekvalifikační kurz

Rekvalifikační kurz
Tištěná kniha

68 % (39 Hodnocení)

Rekvalifikační kurz

68 % (39 Hodnocení)

Tištěná kniha - vázaná s laminovaným potahem a přebalem

rok vydání 2011

69 Kč

Běžná cena 79 Kč

Ušetříte 10 Kč

Vyprodáno

Podrobnosti

O knize

Tato černočerná komedie s groteskními prvky se zabývá kontroverzním tématem trestu smrti. S nadsázkou, z níž ovšem mnohdy mrazí, zkoumá, co by se asi tak stalo, kdyby k obnovení tohoto trestu přikročila Evropská unie. Jisté je jedno, rázem by chyběli mistři popravčí. A tak, aby se vyhovělo zadání z Bruselu, bude...
Tato černočerná komedie s groteskními prvky se zabývá kontroverzním tématem trestu smrti. S nadsázkou, z níž ovšem mnohdy mrazí, zkoumá, co by se asi tak stalo, kdyby k obnovení tohoto trestu přikročila Evropská unie. Jisté je jedno, rázem by chyběli mistři popravčí. A tak, aby se vyhovělo zadání z Bruselu, bude zapotřebí urychleně...
Tato černočerná komedie s groteskními prvky se zabývá kontroverzním tématem trestu smrti. S nadsázkou, z níž ovšem mnohdy mrazí, zkoumá, co by se asi tak stalo, kdyby k obnovení tohoto trestu přikročila Evropská unie. Jisté je jedno, rázem by chyběli mistři popravčí. A tak, aby se vyhovělo zadání z Bruselu, bude zapotřebí urychleně otevřít speciální rekvalifikační kurz. V něm budou vhodní kandidáti – muži i ženy (politická korektnost si přece žádá genderovou rovnováhu ve všech oblastech) – podrobeni náročnému výcviku, než budou náležitě připraveni pro výkon tohoto čerstvě rehabilitovaného povolání. Ondřej Neff ve svém novém románu navázal na žánr „mystifikační fikce“, který s úspěchem využil už v Tušení podrazu a Celebritách. Tentokrát s příměsí detektivky: není náhodou, že osudy deseti adeptů a adeptek připomenou slavný příběh Agathy Christie o deseti malých černoušcích. Kdo z účastníků kurzu nakonec uspěje v náročné konkurenci, kdo vyjde jako vítěz z náročného výběru, do kterého se zaplete i zuřivý reportér Reflexu Jiří X. Doležal a profesionální ochránkyně lidských práv Rufaro Latifová? Jde o fikci plnou temného humoru, ale až dočtete, možná si s nutkavou obavou pomyslíte: A opravdu se nic takového nemůže stát?

Hodnocení z největšího nezávislého čtenářského portálu

Ve spolupráci s Databazeknih.cz

68%

(39 Hodnocení)

Online knihkupectví Palmknihy vám jako jediný e-shop přináší nezávislé čtenářské recenze a hodnocení oblíbeného portálu Databazeknih.cz 

Populární hodnocení

24.10.2017

9

Kdyby se jednalo o stostránkovou novelu, nebál bych se hodnotit plnou palbou. Ondřej Neff totiž umí být příjemně troufalý, ironický, sarkastický a hlavně trefný. Ovšem jak text třísetstránkového románu ubíhá, čím dál víc mi neustálé omílání toho samého začalo lézt krkem. Dialogy najednou přestaly být zábavné, postavy sympatické a zápletka vlastně nikam neeskalovala - ano vyvíjí se, ale po chvilce jsem...
Kdyby se jednalo o stostránkovou novelu, nebál bych se hodnotit plnou palbou. Ondřej Neff totiž umí být příjemně troufalý, ironický, sarkastický a hlavně trefný....
Kdyby se jednalo o stostránkovou novelu, nebál bych se hodnotit plnou palbou. Ondřej Neff totiž umí být příjemně troufalý, ironický, sarkastický a hlavně trefný. Ovšem jak text třísetstránkového románu ubíhá, čím dál víc mi neustálé omílání toho samého začalo lézt krkem. Dialogy najednou přestaly být zábavné, postavy sympatické a zápletka vlastně nikam neeskalovala - ano vyvíjí se, ale po chvilce jsem si na systém „nejhorší možná varianta“ zvykl, pročež další vývoj neměl čím překvapit. A to beru v potaz, že jde o satiru toho nejdrsnějšího ražení, která nestojí na dějových kličkách. Naneštěstí autor není zas až tak třeskutě vtipný, abych si místo všeho jmenovaného užíval pouze stylistiku. Možná v jiný čas a za jiné situace. PS: Občas se v různých knihách vyskytnou scény či postavy, které se vám zapíší do duše, ať už v kladném smyslu, nebo v tom záporném. Z Rekvalifikačního kurzu jsem si odnesl vražedkyni dávající nehlídaným nemluvňatům do pusy klíh. No, a další noční můra je na světě.
Číst více Číst více
28.7.2018

3

Sloužím v práci s kolegou, jehož čtenářský vkus je mi vcelku blízký. A tak vždy zvědavě nakukuji, co zrovna čte. Napadá mě – že to je vlastně také jedna z výhod analogového čtení. Že můžete vidět, co ten druhý čte. Tedy pokud čtenář zrovna nemá knihu zabalenou v umolousaných novinách, jak bývalo tu a tam zvykem. Do mé čtečky kolega nevidí. Ani spolucestující ve vlaku. Možná by nějaký šikovný...
Sloužím v práci s kolegou, jehož čtenářský vkus je mi vcelku blízký. A tak vždy zvědavě nakukuji, co zrovna čte. Napadá mě – že to je vlastně také jedna z výhod...
Sloužím v práci s kolegou, jehož čtenářský vkus je mi vcelku blízký. A tak vždy zvědavě nakukuji, co zrovna čte. Napadá mě – že to je vlastně také jedna z výhod analogového čtení. Že můžete vidět, co ten druhý čte. Tedy pokud čtenář zrovna nemá knihu zabalenou v umolousaných novinách, jak bývalo tu a tam zvykem. Do mé čtečky kolega nevidí. Ani spolucestující ve vlaku. Možná by nějaký šikovný startupista mohl vymyslet pouzdro na čtečku, které by dokázalo zobrazit obal knihy. Ovšem hned mě napadá, že v dnešní „fakenews“ éře by většina měla na obale „Filozofický slovník“, ale ve skutečnosti by četli nějaký ty šedivý odstíny. Inu tak… U této knihy jsem viděl, jak se kolega usmívá pod vousy a pochechtává se. Na jeho čtení bylo – abych tak řekl – radost se koukat, což není časté. Nakonec jsme o knize i autorovi hodili řeč. Neff. Ondřej. No jasně. Toho přeci znám jak své boty. Jsem si myslel. O knize jsem kdysi cosi četl, pak mi sešla z mysli. A tak mi jí kolega půjčil. Jak bylo podotknuto, byl jsem přesvědčen, že Neffa mám vlastně načteného. Jako fanoušek sci-fi. Přece. Jenomže co to bylo za knihy? Mrknu na bibliografii. Aha. Já asi četl jen pár povídek. Někdy v osmdesátkách. A pocit, že ho mám načteného, jsem získal prostřednictvím jeho webů. Zejména toho o digitální fotografii. Jediné co jsem skutečně četl a co si pamatuji, bylo Tušení podrazu. Ludvík Souček byl pro naši generaci pojem. Jeho knihy jsem hltal a příběh ztraceného třetího dílu Tušení s kamarády řešil nesčetněkrát. Takže k Rekvalifikačnímu kurzu. Já to nedočetl. Ne, že by to bylo tak špatné. To rozhodně ne. Sžíravá ironie – alá Hlava 22 – byla zábavná. A kdyby kniha měla o dvě stě stránek méně, náramně bych se bavil. Takhle jsem měl pocit, že sedím kdesi v kempu, u hořící fatry, hvězdné nebe nade mnou, mravní zákon ve mně a můj parťák z Mat-Fyz se jal vyprávět vtip. A vypráví, nadšený, natěšený, protože on pointu zná a hrozně se těší, až jí řekne. A tak vypráví, pochechtává se, vtip je stále delší a delší a delší… Oheň pomalu dohoří. Hvězdy se ztrácí v přicházejícím svítání. A on stále vypráví… Sedím s ním u ohně jako poslední. Ostatní už chrní ve stanech. A já čekám na tu pointu. A když se na obzoru vyhoupne slunce a on asi po sté řekne: no a tak potom to bylo takhle… vzdávám to a odcházím do lesů. Nohy mám mokré od rosy. Zadumaný. A zklamaný. Tak už to prostě chodí, když si vyrazíte na párty s Mat-Fyzákama… Pohádky není nikdy konec. A žádnej zvonec. A vypravěč pravděpodobně stále sedí u vyhaslého ohně a vypráví a vypráví a vypráví… Já si nakonec trochu pomohl. Přeskočil jsem oněch dvě stě stránek. Dozvěděl se, jak to bylo s těma kočkama. A jak dopadli frekventanti kurzu. A v anotaci se dočetl, že jsem přišel o scénu s Jiřím X. Doležalem. To mě vlastně ani nemrzí. Já toho chlapa nějak nemusím. A nevím, zda ještě chci číst něco od Neffa. A už dost. Nebo budu stejně dlouhej, jako ten maník vod vohně…
Číst více Číst více

Více od autora:

Ondřej Neff

Verze vašeho prohlížeče je zastaralá!

a může vykazovat chyby v průběhu nákupu či v samotném zobrazení.
Pro nerušený nákup aktualizujte váš prohlížeč na nejnovější verzi nebo zvolte jiný prohlížeč.

Otevřít v Microsoft Edge Přesto pokračovat