To

Ještě v první půlce knihy mě jímaly pocity rozmrzelosti a neočekával jsem, že bych knihu hodnotil lépe než třemi hvězdami. Některé pasáže To má strašlivě (a poměrně zbytečně) dlouhé. Každý jeden z hlavní sedmice si musí odbýt své setkání s Tím, a to dokonce v obou časových liniích. Chápu, že se autor snaží budovat atmosféru, ale tohle mě někdy docela nudilo. Nemluvě o tom, že čtenář stejně ví (zejména v linii padesátých let), že postava svůj zážitek přežije. Pak se ještě náš klub Smolařů musel tak pět set stran dávat dohromady (resp. pohádat se s manželkou a přicestovat do Derry), než se mohlo konečně něco začít dít. Navíc mi celkový dojem kazil vyloženě odfláknutý překlad (pád místo podzim, sestřenice místo bratranci apod.) a korektury (opakovaně chybějící předložky hlavně v závěru, posunutý text typu "al brzye" atd.). A to jsem prosím četl úplně nejnovější vydání z roku 2019. Takové chyby už by dávno měly být opravené. Ovšem nakonec jsem dal hvězdičky čtyři, a to z toho důvodu, že jsem se zvládl prokousat až k závěru. Závěr je něco úplně jiného. Úchvatný, silný, a pohlcující. Rychlé prolínání časových linií dodává knize dosud nevídané tempo, finální konfrontace s Tím a rituál Chüd zase temný, až lovecraftovský nádech. Jakkoliv vám můžou být postavy během většiny příběhu úplně ukradené, jakmile se dostanou do kanálů, jste tam s nimi. A ta Želva už jim tentokrát nepomůže.

Drsný příběh, krásný příběh, zdlouhavý příběh, příběh o zlu, příběh o dojemném přátelství. To vše a ještě víc je TO. Někoho odradí jak je knížka dlouhá, ale to je škoda. I mě se chvilkama četla špatně a některými částmi jsem se horko těžko prokousávala. Ale vydržela jsem a jsem ráda. Viděla jsem obě zfilmované verze, ale to je slabota oproti knize. Opět se ukazuje, že King je genius (a psychopat, mimochodem). Ale opět jsem přesvědčená, že si chci přečíst jednou všechny jeho knihy.

Nejprve roste pocit, že To bude slušný horror, spíš přímo úděsně dobrý. Atmosféra je vybudovaná a já nemůžu být napjatější. Pak se To ale začíná natahovat. Těch tisíc stránek je skutečně znát. Říkám si: kdyby To jen nebylo tak dlouhé… Ale když přijde ten závěr a s ním všechny ty emoce… Tam teprve poznám, co znamená budovaní charakterů. Zavřít knihu je jako ztratit přátele. Věřte Kingovi, ví co dělá.