Strach

Karikův styl psaní mi bohužel tak úplně nesedí, nicméně příběh nebyl špatný, měl silnější i slabší momenty. Tma se mi asi líbila víc. Za mě ve výsledku taková lepší trojka.

Výborný napínavý horor. Samozřejmě, že Trhlina je nej. Ale i tento příběh se mi líbil. Jo a ten konec byl překvapivý a nečekaný.

Při seznámení s nějakým autorem preferuji nezačínat od toho nejlepšího, proto jsem ignorovala Karikovu opěvovanou "Trhlinu" a sáhla po rozporuplně hodnoceném "Strachu". Také jsem pro jednou dala přednost slovenštině, ať je prožitek autentický. A jak to dopadlo? Poslední 2 km do práce chodím lesem, většinu roku ještě za tmy. A jediné, čeho jsem se dosud obávala, byla možnost střetu s divočáky. Opravdu nerada bych testovala svou schopnost šplhu na smrk před nasranou bachyní. Minulý týden se však do mých kroků, doprovázených supěním a vykašlávanými nadávkami (přísahám, ten krpál je čím dál strmější!), vloudil strach. Nikoliv z útoku násilníka - chtěla bych vidět toho magora, který dřepí o půl šesté ráno v ostružinách daleko od civilizace s nadějí, že je třeba nějaká ženská tak praštěná, aby tudy před rozedněním courala sama. Ten strach je iracionální, přiměl mě vnímat okolní šustot zvěře málem jako hrozbu: plachtící noční dravec nad hlavou mi div nepřivodil infarkt, oči svítící z křoví proti čelovce - opravdu je to jen vyplašená srna? A to není všechno; tuhle jsem se probrala ze zlého snu, kdy mě kdosi (cosi?) pronásledoval a já se bála jít na záchod! Pan Karika mě prostě dostal, úplně mi rozhodil psychiku a to jsem se považovala za poměrně vyrovnanou, logicky smýšlející osobu. Od prvních stran navodil velmi nepříjemnou, tísnivou atmosféru, postupně ji zahušťoval zraňujícími střípky podrobností, rozpohyboval krvavý kolotoč šílenství. Celkem brzy mi bylo jasné, že z něj účastníci nemohou vyskočit, tím pádem mě konec nepřekvapil. Akorát zůstala spousta věcí nedořešených (mnoho stop pro policii a podobně) a za to + kulhavé tempo vyprávění + vlažný vztah k postavám, strhávám hvězdu. Zbytek ponechám; přece si nemůžu stěžovat, jak byl horor příliš sugestivní, obludně morbidní a strašlivě negativní. 75% A teď jdu prohrábnout paměť a police, čím si nechám pohladit zjitřené nervy - bude to chtít hromadu laskavého humoru a kopec optimismu.

Já budu chválit. Mysteriózní thriller nebo spíš horor, depresivní, temný a děsivý, který dýchá za krk Trhlině. Před 27 lety zmizel za mimořádně velkých mrazů v Jožkově rodném městě malý chlapec, a nejen on. Teď se situace opakuje a vypadá to, že Zlo si přišlo i pro ty, kteří mu tehdy unikli. To, co je mimo realitu se stává sytější a tím silnější a dovolí si daleko víc. Hra už dávno skončila, teď půjde o něco většího. Troufne si i na čtveřici kamarádů z dětství? A ten závěr! Přímo excelentní. Vstřebávala jsem ho dost dlouho. Musím pochválit obálku a skvělý překlad Roberta Pilcha. Já knížku doporučuji, patří k těm, které si budu pamatovat. Neměla jsem při čtení dobrý pocit a ano, taky jsem cítila STRACH. ------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Ohlédnu se přes rameno. U Alice zahlédnu něco cizího, tak cizího, že mi i krátký pohled popálí mysl. Zavyju jako zvíře a uháním pryč od sestry. Oto utíká za mnou, Hana je už daleko před námi. Hučení vystoupá do nesnesitelné výšky. Všichni se přikrčíme, skoro se nám rozskočí lebky, tiskneme si je dlaněmi, aby se nerozletěly. Najednou všechno ztichne. Zapotácím se. Ticho je jako rána mezi oči. Zaryje se do mě Alicin výkřik. Takhle nikdy neječela, už to není ona, děs a bolest ji rozervaly na cáry.