Priepasť

Musím říct, že thrillery/hororové knihy Jozefa Kariky to mají u mne čím dál tím těžší. Tu laťku tomu paradoxně nasadil sám pan autor svými knihami Trhlina a Strach (ten především), které se mi dost zaryly pod kůži. A Strach pořád u mne nic nepřekonalo, co se týká knih, které ve mně uměly vyvolat strach. Tma se Trhlině a Strachu ani nepřiblížila, Smršť už trochu víc - a Propast z výčtu Karikových knih u mne zůstala na půl cesty. Skvělý námět, opět skvěle vykreslené prostředí, hlavní hrdina po psychické stránce rozložený na drť. Ale přiznám se, že tentokrát se na mne ty emoce, které hlavní hrdina prožívá, úplně nepřenesly, nedokázala jsem se na něj napojit a prožívat jeho psychické rozpoložení s ním. Což je něco, co u Karikových hororů/thrillerů hledám. Protože ve Strachu to se mnou dost zacloumalo (a v Trhlině vlastně nakonec taky, i když ne třeba na 100 %). Autor jede podle určitého vzorce, který je v jeho hororech dost podobný, takže by se někomu mohlo zdát, že se autor už opakuje, či možná trochu vykrádá sám sebe. Mně to zatím žíly nijak zvlášť netrhá, ale je fakt, že ty účinky to už na mne tolik nemá, protože už dopředu tak nějak tuším, co mohu očekávat. Začínám mít trochu dojem, že mne autor už nemá čím překvapit. Ve výsledku tak Propast hodnotím průměrně. Není to určitě špatná kniha, ale od pana autora mne holt zaujaly jiné trochu více, no...

Musím říci skvělé téma na hororovou knihu. Bohužel jsem se tentokrát vůbec nebála. Neustálé omílání autora o skalní plošině se záhadnou minulostí více jak na polovině knihy moc napětí nepřidalo. Možná měl autor napsat kratší povídku. Konec jsem už trochu vytušila a nijak mě nepřekvapil.

75% Škubl jsem sebou, zvedl jsem hlavu. Začínám blouznit, vyhasínám! Toužil jsem něco udělat, toužil jsem se zachránit, ale nešlo to. Už jsem byl vyčerpaný. Donutil jsem se otevřít víčka. Těžká, ocelově těžká. Rozhlédl jsem se, pořád jsem doufal v zázrak..... Mysteriózní thriller o nadpřirozené síle, která shazuje lidi do hlubin, mi sedl. Strašidelné, se skvělou atmosférou. Neuvěřitelné, co všechno se Adamovi motalo v hlavě. Prostě popsané tak sugestivně, že občas jsem měla pocit, že i já jsem na plošině nad propastí. Brrr! A jak jsem po dočtení knížky zjistila, ten děsivý pocit hned tak nevymizí.