Řbitov zviřátek

Tak vítejte, pane King - moje první setkání s Vámi .... Kniha mi byla doporučena - a nebyl to špatný tip .... Zprvu idylický obraz jedné rodiny se postupem čtení mění - napětí stoupá .... A nejde jen o řbitov zvířátek, je tu děsivější tajemství, které Louis poznává - moment vzkříšení .... Opravdu je půda mužského srdce kamenitější ? A co srdce ženy - které 9 měsíců sdílí život se svým pokračováním - jak to se má vyrovnat se ztrátou ? Pro mne to byl spíše strašidelný román - se zajímavými úvahami.... A P.S. můj čtyřnohý kamarád nespí na řbitově zvířátek .... odpočívá tam, kde to miloval a vrací se pouze v mých vzpomínkách .... I já se k autorovi začas vrátím ....

Mrtvý kocour se vrátí domů. Na fouscích a srsti má krev, smrdí jako tchoř a chová se divně. "Tatínku, nemyslíš, že Churchovi něco je?" Taťka se zamyslí, protože ví, co mu je, ale dělá trubku. "Nemyslím," řekne klidně -:))). Toho kocourka miluju :), stejně jako všechny hnilobné a smradlavé detaily, postavy v mlze, zvuky v lese a návštěvníky ve snech :). A tohle je jedna z mála knih od Kinga, kterou jsem dočetla. Málo kdy se mi to totiž povedlo, ale zviřátka nemají chybu. Doteď pamatuji scénu ze staršího filmu, jak se kočičák vrací a svítí mu očička. Ta mě pronásledovala dlouho. Obzvlášť když my měli svého času kolem baráku koček jak v útulku. Starší film se knihy drží trochu víc, než ten novější. Novější sice kopíruje některé situace, ale zdálo se mi včera, kdy jsem na něj koukala, že scénáristovi trochu hrabalo a nevěděl, jak střípky poskládat. Koukat se na to dá, když zrovna nemáte nic jiného na práci...

Horory běžně nečtu. Udělal jsem zase po delší době výjimku. Dá se říct, že jsem se od toho nemoh odtrhnout, i když mi běhal mráz po zádech fakt hodně, přitom ten začátek byl takovej na pohodu. Každopádně už od tý noční můry a cesty za Řbitov, mě mrazení neopustilo a i když už jsem po kocourovo funuse čekal, co příde byl jsem napjatej jak struna až do konce. Tudíž za mě vynikající. V bedně bych na to asi nekoukal, páč tam určitě bude miliarda lacinejch lekaček, což nesnášim. Naopak oceňuju na knížce, jak jsou napětí a strach dávkovaný postupně, aniž by člověku hrozil infarkt :)