Opravdu za to nemůžu, ale autor mi sedne jen málokdy. A výjimkou není ani tato kniha, i když jí nelze upřít hodně velkou čtivost. Kromě toho se mi z velké části dokonce líbila a příběh mne zajímal do té míry, že jsem ji jen těžko odkládala ;-). Jamie je sympaťák, kterého si nutně musíte oblíbit, navíc mně byla sympatická jeho synovská náklonnost k mamince ;-). Pokud jde o jeho nadpřirozenou schopnost, tak tohle musím autorovi nechat, že měl takový originální nápad. Docela dlouho se toho (samozřejmě jen zdánlivě) moc neděje, ale ke konci začíná příběh gradovat a závěr je už dost horrorový. A úplně nejzajímavější je zjištění ohledně Jamieho rodičů... Knize dávám poctivé čtyři hvězdičky a kdyby nebylo toho typicky "Kingovského" konce, dala bych možná i pátou ;-). A i přes všechny výše uvedené výhrady si časem zase přečtu další autorovu knihu, protože mu prostě přece jen nedokážu odolat :-))).

Ačkoli mistr hororu od prvních stran slibuje čtenáři hrůzu, na tu se v románu Později kupodivu nedostalo. To však nesnižuje kvality skvěle vyprávěného thrilleru s lehkým nádechem paranormálna. Zlí jazykové by mohli podotknout, že ústřední motiv by vystačil na povídku – a měli by i pravdu, nijak to ovšem neubírá na kráse příběhu, jehož hrdinou je chlapec, který mluví s duchy. Ne že by šlo o nějak objevný námět, ale v rukou Stephena Kinga se proměnil v cosi neokoukaného, tajuplného a napínavého. Ostatně, jak už jsme u autora zvyklí, protagonisté dramatu se představují pomalu a zápletka jde k jádru věci širokým obloukem, přesto nemohu říct, že bych se u tří set stránkové knihy byť jen na chvilku nudil. Sedly mi postavy, tempo i prostředí, včetně drobných postřehů z praxe literárního agenta. Jediné, co mi trochu uniklo, byla otevřená vrátka k případnému pokračování, jež naznačují, že si spisovatel koncept oblíbil a v hlavě už mu klokotají další nápady. A to mě spíš znervózňuje, než těší.