Holčička, která měla ráda Toma Gordona

Tahle kniha, byla zkrátka sázkou na jistotu. Krátká, leč úderná. Napínavá, reálná a naprosto skvělá.

Dočteno. Sice to mělo bejt za odpoledne, ale nějak jsem musel i do práce a jednou u knížky usnul. Dítě se ztratilo v lese. Pominu rozsah lesa, v USA jsou holt větší. Nepominu způsob ztracení. V devíti letech? Takovy způsobem? Jako vážně? A seběhnout z cesty a pak se ztratit tak, že dolezu pomalu do Kanady? Tady to napadá na obě nohy. Jestli je teda dítě tak dezorientovaný, že nedoleze dvacet metrů zpátky na cestu a nedoběhne mámu s bráchou, tak nechápu, jak potom může v lese přežít další tejden, nebo jak dlouho to bylo. Další věc - bukvice. Měl jsem za to, že se to nedá žrát. Trochu jsem googlil a nedá, pokud člověk neni divoký prase. Ale zase to vysvětluje u holky ty nevolnosti a halušky, takže tady přimhouřim oko. Třetí věc. Medvěd. Jestli jsem to dobře pochopil, tak to byl nejspíš baribal, proto ty vosy (pokud to nebyly halušky) a nějak neútočil, jinak si nedovedu představit, že by se po zimě (zmíněno v knize), jakejkoliv jinej medvěd zdržoval přemejšlenim, jestli daleko menší oběť sežere nebo ne, bez ohledu na komický baseballový postoje a házení walkmana. Suma sumárum tak 3,5*, zaokrouhlim to nahoru, ale je to o medvědí chlup :)