Z těch knih, které jsem od Delphine de Vigan četla, mne tahle beze sporu zaujala nejvíc. Asi proto, že se kniha věnovala tématu, které mne dost zajímá, a tím jsou sociální sítě, na nichž se i já sama v nějaké míře pohybuju. A nutno říct, že ten obrázek, který tu autorka vykresluje, není nikterak veselý. Kniha se totiž zabývá odvrácenou stránkou. Autorka tu proti sobě staví dvě zcela odlišné hrdinky. Zatímco jedna z nich se snaží po sobě zanechat digitální stopu co nejmenší a nechce sdílet nikde nic, druhá je zas opačným extrémem, neboť na sítích sdílí takřka vše. O to silnější mi tohle téma připadá, když tu autorka řeší sdílení obsahu zaměřeného na malé děti. Zásadní mi tu připadá otázka, zda mají rodiče v tomto ohledu právo rozhodovat za děti a sdílet obrázky/videa/... svých dětí, aniž by si to ty děti mohly samy rozhodnout, zda chtějí být takto vidět? A kde je ta hranice, kde je to bezpečné a kdy už je to hazard? A zda a do jaké míry si rodiče uvědomují ta rizika, kterým své děti vystavují? Víme skutečně na jisto, kdo sedí na druhé straně obrazovky? Jsou děti skutečně nade vše, když se sdílením jejich obrázků a videí rodina vydělává na živobytí? Skvělé mi přijde, že autorka nepřichází s jednoznačným rozhodnutím, jak to teda je. Silně tu poukazuje na nebezpečí a mohlo by se zdát, že kniha moralizuje a odsuzuje. Nicméně jak se uvádí v doslovu, autorka se snažila především pochopit tyto jedince, proč mají tu potřebu tak moc sdílet. A proč mají diváci tak moc potřebu konzumovat obsah zaměřený na životy jiných. A každý čtenář, ať si udělá názor sám. Přestože mne tímhle tématem autorka pohltila a zaujala mne i svým zapojením prvků detektivky (ač tohle není typická detektivka), nedokážu z nějakého důvodu hodnotit plným počtem. Nevím, čím to je, ale u téhle autorky to tak prostě mám. Každopádně 4,5 hvězdy za mne na místě. Skvělé a dost aktuální téma, pro mne velmi dobře zvládnuté, s řadou silných myšlenek a podnětů k další diskuzi a zamýšlení. Pro mne zatím nejlepší kniha od autorky.

Já to věděla... Čekala jsem, že jak se jednou do tohoto námětu autorka opře, propere ho ze všech stran tak, jak to umí. Naprosto skvělé! Delphine de Vigan si vybrala jedno z nejaktuálnějších témat a ťala do živého. Problematika internetu, sociálních sítí a dětí na nich je stále podceňovaná. Já o sociálních sítích říkám, že je to s nimi jako s ohněm - mohou být dobrý sluha, ale zlý pán - to když na nich někteří zveřejní o sobě kdeco a stráví tam spoustu hodin denně sledováním kdejaké blbosti. Příběh v této knize je zpracovaný částečně jako thriller, je tak čtivější a poutavější, ale poselství je jasné. Hlavní hrdinka Mélanie, která od mládí touží být vidět, být známá a obdivovaná, svoji rodinu, především však své děti, obsadí do jakési permanentní reality show na YouTube. Příběh ukazuje, co to s tou křehkou dětskou dušičkou může udělat. Nejenže vyrůstají v jakémsi nepřirozeném virtuálním světě a nevědí co je soukromí, ale mimo popularitu zažívají i posměch. Autorka ukazuje spoustu problémů a nebezpečí, které veškerá činnost na sociálních sítích přináší. U mnoha dětí není natáčení vlastní volba, přitom je to tvrdá vyčerpávající práce a peníze za ni inkasují rodiče (na rozdíl od dětských herců, zpěváků apod.). Zároveň je to nebezpečné, obrázky dětí využívají i sítě pedofilů, tisícům rodičů to však nebrání denně zveřejňovat snímky svých potomků. Internet a sociální sítě mohou být velmi užitečné, ale zároveň také lehce zneužitelné a autorka celou tuto problematiku kolem vynikajícím způsobem popsala. Tentokrát doporučuji nejen kvůli čtenářskému zážitku, ale také proto, že toto je třeba číst. Kéž by kniha byla přeložena do co nejvíce jazyků, měla by být povinnou četbou pro všechny zákonodárce... "Dnes si může kdokoli představit, že jeho život je hodný zájmu ostatních, a sklízet o tom důkazy. Kdokoli se může považovat za osobnost, za celebritu a podle toho se chovat... YouTube a Instagram v podstatě splnily sen každého teenagera: být milován, sledován, mít fanoušky." "...ta žena není ani obětí, ani katem, je obrazem své doby. Doby, kdy je normální být natáčen ještě dřív, než se vůbec narodíte. Kolik snímků z ultrazvuku se týden co týden zveřejňuje na Istagramu nebo Facebooku? Kolik fotek dětí, rodiny, selfíček? A co když je soukromí už jen překonaným, zastaralým pojmem nebo, v horším případě, jen iluzí?"