Noc nic nezadrží

Tuto knihu jsem si chtěla přečíst už dávno, ale nebyla k sehnání, proto mě nové vydání moc potěšilo. Knihy Delphine de Vigan jsou pro mne skvosty, takže jsem se do četby pustila natěšená jako malé dítko na Vánoce ;-) a skončila jako dítko, které pod stromečkem nenašlo to, nač se moc těšilo :-(. Jsem asi jsem jedna z mála, kdo není naprosto nadšený. Autorka se tady inspiruje svým životem, zachycuje obraz své matky, jejíž život byl převážně temný, plný ztrát, nemocí a sebedestrukce. Využívá k tomu i svědectví dalších příbuzných. Knihy s takovým námětem čtu ráda a uznávám, že napsat osobní zpověď v takovém případě není jednoduché. Příběh je podán jako retrospektivní vyprávění, které je psané stylem něco mezi biografií a románem a právě toto mně tak úplně nesedlo. Děj je spíše popisný, chybí tu přímá řeč, která by jej oživila. Jsou knihy, kde mi absence přímé řeči nevadí, ale tato k nim nepatří. I přes ten silný námět mi to díky takovému zpracování přišlo bohužel nezáživné a nevyvolávalo to u mne ani emoce, které by se tady daly čekat. Neříkám, že kniha je špatná, jen jsem tady postrádala ten úžasný čtenářský zážitek jako u ostatních knih Delphine de Vigan.

Plameny sálající vysoko.Dost vysoko. Očím skryté.Neviditelné. Hoříme,hořím,uvnitř.Ty taky. Křižujeme se,nepomáhá to. Máme rodiny,máme sourozence,tzv. kamarády,nepomáhá to. Samota není hrozná,je šílená. Bereme drogy,nebereme drogy,radši pijeme.Nepijeme. Užíváme si,neužíváme si,nepomáhá to. Škrtáme sirkama,nejsme dost chytří. Opakujeme chyby.Učíme se. Děláme hříchy,smýváme hříchy. Píšeme deníky,čteme deníky,skrýváme a odkrýváme. Pomáhá to ? Někdy ! Chápeme to,nechápeme to ? Někdy ! Knížka psaná bez příkras.Jeden vypravěč.Mnoho postav,ale hlavně o matce.Jakési deníkové vyprávění.Stroze popisované,někdy dost opakované pocity. Studené,chladné emocionální procházky ve spirále. Syrově nezachází do přílišných detailů.Žádné prvoplánově vrstvení ani přílišné ždímání citů románových klišé. Nelichotivé melancholiodní depkové čtení,bez příkras.Protože,tak to bývá.Tak to chodí. Obsedantně kompulzivní maniodepresivně atakové s nadějí,že někdy bude líp. Noc nic nezadrží.