TO

Nejspíše v množství dalších komentářů nemůžu napsat nic světoborně nového.... TO zatím řadím mezi mé TOpovky. Snad vlivem léta, během něhož mívám vlivem postupujícího stáří vždycky více nostalgickou náladu, se mi podařilo naladit se spíše než hororově a bojácně tak nějak rozjímavě, dojímavě a smutně. Jakože jo, bylo to děsivé (za nejhnusnějšího volím klauna, zbytek kolem mě jenom tak procházel), nicméně úplně nejvíc pro mě bylo to ostatní - přátelství, sounáležitost, nevinnost, naivita (zcela právoplatně korespondující s dětstvím), svoboda. Takže se mi na konci kromě pohledu na zcela rozpadlou vazbu vlivem nočního čtení a hledání vhodné úlevové pozice chtělo brečet i nad tím, že už je konec - příběhu, přátelství, dětství. Asi fakt stárnu. PS: půlka hvězdičky musela dolů za divnosti v závěru - něco jsem fakt nepochopila a něco jsem ani pochopit nechtěla.

Ještě v první půlce knihy mě jímaly pocity rozmrzelosti a neočekával jsem, že bych knihu hodnotil lépe než třemi hvězdami. Některé pasáže To má strašlivě (a poměrně zbytečně) dlouhé. Každý jeden z hlavní sedmice si musí odbýt své setkání s Tím, a to dokonce v obou časových liniích. Chápu, že se autor snaží budovat atmosféru, ale tohle mě někdy docela nudilo. Nemluvě o tom, že čtenář stejně ví (zejména v linii padesátých let), že postava svůj zážitek přežije. Pak se ještě náš klub Smolařů musel tak pět set stran dávat dohromady (resp. pohádat se s manželkou a přicestovat do Derry), než se mohlo konečně něco začít dít. Navíc mi celkový dojem kazil vyloženě odfláknutý překlad (pád místo podzim, sestřenice místo bratranci apod.) a korektury (opakovaně chybějící předložky hlavně v závěru, posunutý text typu "al brzye" atd.). A to jsem prosím četl úplně nejnovější vydání z roku 2019. Takové chyby už by dávno měly být opravené. Ovšem nakonec jsem dal hvězdičky čtyři, a to z toho důvodu, že jsem se zvládl prokousat až k závěru. Závěr je něco úplně jiného. Úchvatný, silný, a pohlcující. Rychlé prolínání časových linií dodává knize dosud nevídané tempo, finální konfrontace s Tím a rituál Chüd zase temný, až lovecraftovský nádech. Jakkoliv vám můžou být postavy během většiny příběhu úplně ukradené, jakmile se dostanou do kanálů, jste tam s nimi. A ta Želva už jim tentokrát nepomůže.