Ačkoli se závěrečný díl jmenuje Koniec mafie, tak zdaleka nekončí. V tomto díle vyjímečně děj plyne jen z pohledu mladého Milana, syna Luboše Ostrého. Tak trochu očekávaný konec. Líbila se mi zmínka o Michalovi Harvanovi a Vojtěchovi. O nich jsem trilogii poslouchala před touto. Byla daleko zajímavější. Pozor spoiler: zrádný Vokoš a boss Peter opět na ně nedošlo.

Závěrečný díl Karikovy mafiánské trilogie je psán v ich-formě a pravděpodobně vykazuje nemálo autobiografických motivů. Kardišovskou garnituru nahradila nová, která už nemusí skrytě tolerovat mafiánské praktiky. Současný stát totiž s mafií dokonale splynul. Různí Vokošové samozřejmě posilují svou moc za jakékoli vlády a řízení ružomberské radnice je řetěz stále neuvěřitelnějších absurdit. Některé by byly k smíchu, kdyby úsměv nemrznul na rtech - ono to totiž přesně takhle chodilo a dodnes chodí na všech úrovních státní správy. Vypravěčem je mladý Milan Ostrý, chráněnec Petera Štarcha, syn Štarchova nejlepšího přítele. Boss Peter už není tím neomezeným a všemocným vládcem, ale stále je velmi radno s ním spolupracovat, i když svědomí třeba velí jinak. Vedle zaměstnance městského úřadu se z Milana Ostrého stává úspěšný mladý autor, jeho prvotina, román ze Slovenska devadesátých let, je velmi populární a prodeje vůbec nejsou špatné. Nutně přichází konflikt s literární kritikou, se závistí bratislavských uměleckých kruhů; že by autobiografické prvky? Leitmotivem románu však zůstává ambivalentní vztah s Peterem Štarchem. Kvalitu knihy podtrhuje řada faktografických, historických a literárních vsuvek, které mě hodně bavily. Koniec mafie mafie je stále vynikající kniha, přestože nedosahuje naléhavosti a dramatičnosti předchozích dílů.