Čaroděj a sklo

Patřím k té skupině čtenářů, kterým nevadilo přerušení Pistolníkovy cesty za Temnou věží, aby mohli být svědky návratu do Rolandova útlého mládí – k událostem, co zformovaly jeho charakter. První polovina tohoto fantasy westernu je seznamovací: poznáváme prostředí, jednotlivé postavy, politickou situaci a společně s mladými pistolníky odhalujeme stahující se mračna spiknutí. Více prostoru však dostává Roland a jeho první láska (naštěstí dost komplikovaná, tudíž se mi růžovku podařilo přežít, aniž by mi bulvy v důlcích výrazněji rotovaly). V druhé polovině knihy nabírají události spád, přibývá prolité krve i temnoty. Nepopírám, že se občas King nechal unést k přílišné ukecanosti a nuda kroužila kolem jako mrchožrout, ale vždy byla včas zahnána oživením děje. Více než občasná roztahanost mě drtil místní žargon, kdy autor hrubě nadužíval přitakání „baže“ a „to tedy ano“, což společně s divně maglajzovitým závěrem ve stylu „Čaroděj ze země Oz“ mělo za následek nižší hodnocení oproti původnímu záměru. Čtenář opět nedostane zrovna mnoho odpovědí, ovšem ani otázek výrazně nepřibylo, celý díl působí tak trochu jako vata (to posoudím až po dočtení série), nicméně King je dostatečně schopným spisovatelem, aby taková literární vycpávka nebyla ztrátou času. Čtení jsem si po většinu času příjemně užívala, i když předchozí díly (včetně náročného prvního) hodnotím lépe. Čtvrtá hvězda je invalidní po amputaci dvou cípů...

Tady si King, více než jinde, povětšinu času povídá sám se sebou. Své já, zdá se mi, zhmotnil v Rolandovi, své polozapomenuté tužby promítl do Susan. Možná by se tato část měla jmenovat spíše Píseň o Rolandovi a Susan... Několikrát nastavované romantické intermezzo nese nepopiratelný Kingův rukopis a tak jsem se zvědavě nechala na hřbetě koně nést pomalým, houpavým krokem mládím Rolandovy překvapivě citlivé dušičky v době starosvětské krasomluvy a čarodějnic. Taky mi došlo, že kdyby se King vrhl do žánru romantických dramat, bezesporu by záhy - opět - stanul na špici autorského peletonu. I tentokrát mě totiž King spolehlivě vtáhl do pokračování svého temného příběhu ve věku středosvětských pistolníků. A konečně se dovídám, odkud se bere Rolandova posedlost Temnou věží.