Druhý díl, který vlastně druhý díl tak nějak vůbec není. Příběh o dalším zabijákovi vyvrženém někde na severu Norska. Je to opět Nesboevsky čtivé, napínavé, romantiky na autora snad až trošku MOC. Jako jednohudba na 2 večery fajn...

Tak tady jsem se hodně potrápila a to jsem šla do knihy s tím, že to bude jednohubka na závěr roku. Nejen, že jsem v knize spíš než detektivku a krimi našla romantický příběh, ale zároveň to bylo celé takové nijaké, rozvleklé a než se něco stalo, trvalo to věčnost. A to je docela k nevíře tohle tvrdit u knihy s 200 stranami. Upřímně jsem čekala, že se dozvím aspoň náznak toho, co je tedy opravdový konec prvního dílu, ale vlastně jsme dostali jen takové volné pokračování o hrdinovi, co tuhle informaci nemá. Sám o sobě byl Ulf vcelku zajímavá postava s velmi skličující minulostí a líbila se mi jeho touha žít. Stále nějak nevím, zda se mi romantický závěr knihy líbil, nebo ne. Nějak mi k těm severským příběhům od Nesba nesedí, ale tím se vlastně stává takovým osvěžením na poli špíny a bahna, co autor umí vytvořit. Co mě na knize ale asi nejvíc bavilo, tak to prostředí, kdy se hlavní hrdina dostane do dost specifické náboženské vesničky a hledá mezi obyvateli nějakou cestu, jak se aspoň na chvilku zastavit a dát život do pořádku. Top postavou pro mě byl Mattis, velmi nevyzpytatelný, ale čestný člověk.