Polnočné slnko

Krev na sněhu II. Výborný kousek ;-) Sice o pár stránek delší než první díl ze série, ale pořád moc kraťoučké... Člověk se začte a je tu konec... Ale líbilo se mi to moc a proto dávám za pět * a doporučuji k přečtení ostatním...

Spokojenost, i když mi nikdo nevymluví, že Jo Nesbø měl knihy prohodit a jako první vydat tuhle a Krev na sněhu až po ní, protože by jedna s druhou lépe souzněly. Proč to neřeknu, abych příliš nespoileroval, ale jde o závěr a celkové vyznění. Co bych každopádně jindy považoval za slabinu, je tady překvapivě předností. Ač zápletka nepředvede žádné kotrmelce (kromě jedné vážně nechutné scény, jejímiž aktéry jsou mrtvý sob a hledaný zločinec), má vyprávění přesně tu správnou noir atmosféru, díky níž románu jednoduše propadnete. Až bych skoro řekl, že těch dvou set stran bylo možná škoda, klidně mohl být rozsah dvojnásobný a přidalo by se tak na dějových zvratech. Na druhou stranu, směr příběhu je poměrně jasný a více slov by na tom pravděpodobně vůbec nic nezměnilo. Takhle autor staví pouze na svižných dialozích a sympatičnosti postav (kladných i záporných), a je třeba říct, že tentokrát mu všechno šlape na výbornou. Melancholická jednoaktovka pro chvíle akutního předávkování se štěstím.