Krčmářova píseň

Dal jsem tomu 100 stránek, ale to se prostě absolutně nedalo číst. Více postav, ve kterých se těžko orientuje. Děj naprosto nesmyslně skáče mezi nimi. Ani nevíte kdo je kdo.... Tohle mi prostě nesedlo.

Posledního jednorožce miluju od prvního přečtení díky svojí pohádkovosti a jakési čistotě a hře s žánrem. Na "Krčmářovu píseň" jsem se tedy velmi těšil (i díky té obálce). Začíná to skvěle, Beagle to rozjíždí zase jako pohádku, do které je vrostlá fantasy, jenže první problém nastává v momentu, kdy děj tříští na víc vypravěčů, což může při četbě dělat částečně paseku. Druhý problém (a to je asi můj problém) nastává v momentě, kdy se to celé přehodí do epické fantasy o souboji dobra se zlem. Což úplně není špatný, ale... po komornějším a hravém "jednorožci" je tohle něco, co mi úplně nesedlo. Nicméně Beagle si hraje se slovy, s větami, rozehrává zajímavý příběh v zajímavém světě (kde by to ale zase chtělo vysvětlivky k jednotlivým pojmům) pořád starého dobrého střihu, jakým se dneska už moc nevypráví. A za co si zaslouží smeknout klobou, je skutečnost, že to zmákl v rámci jedné knihy. Snad Argo vydá od tohohle autora všechno, určitě máme pořád co dohánět.