Krčmářova píseň

Toto bolo plnou mierou melancholické a nádherne lyrické. Miestami takmer ako báseň pospájaná z vlákien životov ľudí, ktorých životy sa náhodne stretli. A každý z nich mal svoj vlastný hlas, ktorým mi svoj príbeh rozprával. O autorových obľúbených témach. O putovaní. O cestách. A o koncoch, ktoré môžu byť začiatkami, ak im to dovolíme.

O krčmářově písni můžete občas zaslechnout, že se jedná o Beagleovo nejlepší dílo. Příběh sice není nikterak složitý, ale je neskutečně komplexní, propracovaný a má vše, co od dobré knihy čtenář chce. Nevyskytuje se tu spousta akce, přesto je román dynamický. Hrdinové se tu potýkají primárně s vlastními démony a svou minulostí, ale rozhodně tu není nouze o napětí a zvraty. Hlubokému prožitku pomáhá také fakt, že tu vystupuje poměrně velké množství postav a autor se rozhodl, že každý úhel pohledu bude vyprávět v ich formě. Díky tomu hrdinové získají sympatie čtenářů, protože ti pochopí jejich chování i motivace a udělají si o všech událostech ucelený a zároveň hodně niterní obrázek. Peter S. Beagle čtenáře naprosto uhrane svým vypravěčským umem a slohem. Volbou slov jako by maloval na plátno vaší představivosti a rozezníval melancholické struny v nitru každého člověka. Číst jeho text (v překladu Petry Diestlerové) znamená užívat si pomalé plynutí vytříbených vět, kde každá má své přesně dané místo a dotváří celkovou atmosféru. Beagle čtenáře uchlácholí líbeznými popisy, aby ho následně vytrhl z příjemných pasáží syrovostí emocí, kdy jen tak mezi řečí – zdánlivě ledabyle – odhaluje lidské strachy a tužby. Hrdinové Krčmářovy písně nemají na růžích ustláno – mají toho hodně za sebou a otevřít se před druhými nebo jen sami před sebou je pro ně těžké. Autor z nich ale v průběhu vyprávění nemilosrdně odírá jednu vrstvu za druhou, dokud nezůstane jen ryzí jádro každé postavy – bez pozlátek a ochranných masek. Hloubka autorova porozumění lidem a jejich podstatě působí až znepokojivým dojmem – jako by každému viděl až na dno duše a dokázal to bravurně přenést na papír. Peter S. Beagle opět vyčaroval neskutečně laskavou a zároveň příjemně tesklivou kombinaci lyrického, poetického vyprávění a nepřikrášleného zobrazení lidských pádů i úspěchů. Opět propojil jistou pohádkovou snovost s emocionální syrovostí a ukázal, že dobrý příběh potřebuje hlavně skvělé postavy, které Beagle zvládá naprosto mistrně. Nechte se proto zlákat Krčmářovou písní, pod jejímž povrchem se ukrývají krásy a taje dalšího kouzelného příběhu o lásce a vykoupení, ale také o nenávisti, strachu a výčitkách svědomí.