Živí mrtví Ticho před bouří

Umřel, a nikdo to ani moc neřešil. lidi si holt zvykaj, že to tak chodí. Obsahuje pět sešitů (#37 - #42) ze série The Walking Dead 2005 Ticho před bouří, je přesně to, co čtenář očekával. Nějaká ta láska, sex, jedna svatba, jedno, snad dvě děti na cestě, trochu šití nového oblečení nebo dokonce sportovní klání a sledování filmu Turner a Hooch s Tomem Hanksem. Prostě taková vyžadovaná domácí „vězeňská“ pohodička. Krásné počasí, jeden výlet, ale bouře je už blízko. Citát: Každou noc se mi zdají sny. Je to jediný skutečný únik z tohohle pekla. Tady snad poprvé trochu hapruje logika. Je tu na začátku třetího sešitu jedna věc, kterou skupina hledající zbraně a údajnou základnu národní gardy, provede. Celý ten děj od začátku nemá šťastné řešení a měl jsem pravdu. Tak nějak jsem tý skupině moc nefandil, protože udělali očividnou blbost. Myslím si, že tady to scénárista Robert Kirkman trochu přehnal. Že chtěl prostě posunout děj trochu jiným směrem, ale nevybral si pro to zrovna moc věrohodnou situaci. Malá ochutnávka: To není dobrý. Musíme se totiž spolehnout na generátor. Potřebuju, aby ho někdo udržoval v chodu. Musí ho co nejdřív nastartovat a nevypínat ho, dokud mu někdo nepřijde říct, že jsme hotoví. Ocitnout se tu po tmě i jenom na chvilku by mohlo znamenat katastrofu. No, takže opravdu zatím nejhorší svazek v této sérii. Hlavně situace kolem Carol je přinejmenším strašně nesmyslná a přehnaná. Kresba dobrá a opět je na co se dívat. Scénář naopak ode mně za tento svazek nezískal skoro ani tři hvězdy a tím celý sedmý díl klesl na pouhé dva motýlky. ( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ ) Citát: Štěstí se opravdu skrývá v maličkostech.

Myslím, že název tohoto svazku je zcela výstižný. Když to srovnám s předchozím svazkem, je v Tichu před bouří relativně klid. Ne, že by se tu nedělo nic dramatického. Pár akčnějších, silnějších scén tu určitě najdete také. Ale spíš to na mne dělalo dojem takového poklidnějšího dílu. Ale jen zdánlivě a to se mi taky na tom dost líbilo. Autorům se tu skvěle podařilo vystihnout to, že i když se postavy mají možnost trochu víc zabydlet, trochu si oddechnout, vyplavit ze sebe stres, tak i podvědomě pořád musí očekávat, že se dříve nebo později zase něco stane a zdánlivý klid pomine. A ono jo, bum ho, konec tohoto svazku zas přinesl pěkné vzrůšo, na které se můžeme nejspíš čekat v následujícím díle. Nehodnotím naplno, ale i tak mne tenhle svazek bavil.