Živí mrtví Míle a míle

Myslím si, že jsou tu s náma prima lidi, a že spolu vycházíme dobře, ale upřímně, do hlavy jim nevidím. Vždy, když čtu černobíle nakreslený příběh všímám si těch padesáti odstínů šedé a černé barvy. Ačkoliv Živí mrtví není barevný, najdete v něm spousty barev. A další vám dodá váš mozek,.. Když vidíte lesy a trávu, máte tam prostě automaticky vsazenou zelenou. Když teče krev, vidím prostě červeně. Černocha bělocha nebo asiata poznáte podle vzhledu, ale stejně si k nim přiřadíte odstíny barvy. Prostě, černobíle nakreslený komiks ve vás vyvolává větší míru fantasie. Citát: Já si to nevyčítám proto, že jsem to udělal. Trápí mě, že mě to trápí. Strasti i slasti naší základní tlupy, v čele s Rickem, nadále pokračují. Navíc čekají nový přírůstek a to v této stresující době není žádná sranda. Ale chce to optimismus a ten si tak nějak dodávají všichni. Rozhodli se cestovat, což je asi lepší, než trčet na jednom místě. Je velmi zajímavé sledovat jejich osud na papíře, než ve filmovém provedení. Navíc už teď jsou vidět patrné změny děje...film vs. komiks. Malá ochutnávka: „Bojíš se? Teda jako kvůli tomu dítěti“? No, to víš že jo. Pořád si v duchu opakuju, že ženy rodili bez asistence celý staletí, ale stejně si to tím nijak neusnadním. To, že se ani nemůžu nechat prohlídnout a ujistit se, že je všechno v pořádku, taky není zrovna super.. Klidně bych mohla mít dvojčata a ani o tom nevědět... Co mě tu velice překvapilo je Hershelova stodola. Ti co viděli televizní seriál si určitě vzpomenou, jak z Hershela Greena vlastně udělali podivína a tajnůstkáře, co se týkalo jeho stodoly na jeho pozemku a mrtváků. V komiksu je to úplně jinak. Tak že jiný pohled na věc a už je jasné, že tohle si půjde po své vlastní cestě. Poučný a zajímavý je doslov na konci této knihy. Napsal ho, kdo jiný, než muž, který o zombie zná víc než my všichni. Simon Pegg, který si zahrál ve filmu Soumrak mrtvých o tom všem ví své. Citát: Zbavujem je utrpení a snažíme se ,aby nezabili oni nás! Ty věci už nejsou lidi – jsou to nemrtvý zrůdy.

Pokračování stejně svižné jako první díl, možná o krapet více. Smrt si nevybírá a čtenář si nemůže být jist, jestli nepřijde zrovna o některou ze svých oblíbených postav. Zvraty přicházejí nečekaně, což oceňuju! Kresba opět skvělá, postavy psychicky rozložené, ale člověk se jim nediví - jak bychom se asi chovali my? Člověk nemusí s rozhodnutím postav nutně souhlasit, ale pro každou stranu mám tady pochopení, proč se postavy chovají, jak se chovají. Za mne prostě skvělé.