Živí mrtví Čím se stáváme

V celým zatraceným železářství ani jedna sekera nebo nůž, ale brousků hromady. Obsahuje komiksy ze série The Walking Dead #55 - #60 Rickovo „rozhovory“ se smrtí jsou mrazivé. Pamatujete z minulých dílů, jak si ponechal to sluchátko? Tak už zase přišlo ke slovu. Celá ta situace, ta beznaděj, neustálá přítomnost smrti, to vše si hraje s psychikou každého přeživšího. Jen Rick to má obojaké. Na jedné straně se snaží dělat vše pro všechny, ale na druhé straně je skoro přesvědčen, že vlastně nezvládá nic. A tak se opět obrátil na svůj telefon. Malá ochutnávka: Je tu hezky. Dorazil k nám každý, o koho jsme přišli. Jsme tu spolu a všichni jsme šťastní. Nehrozí nám žádné nebezpečí, je to dokonalé. Splnily se nám i sny, o kterých jsme nevěděli, že je máme. Je nám tu všem mnohem líp. Poslední dva sešity #59 a #60 jsou brutálně perfektní. Hlavně prohlídka jednoho domu při útěku před stádem. Mrazivé, smutné a vlastně velmi dojemné. Některá shledání jsou přinejmenším velmi nebezpečná a některá rozhodnutí budou určitě v budoucnosti smrtící. A vlastně i samotný konec a poslední slova v tomto svazku pěkně zamrazí a zanechají spoustu strachu a otázek. Citát: Zase žádný cigára. Vsadil bych se, že ty došly první.

Další díl této rozsáhlé série za mnou. Co se zombie týká, je to pořád masakr ve stylu "zab, nebo sám mezřeš". Nemilosrdné, nelítostné a k přežití nutné. Ale přitom je na postavách stále vidět, jak těžké je pořád se rozhodovat, co je v tomto novém společenském uspořádání špatné a co správné. Upadající důvěra v sebe samého se projevuje zcela běžně. Vzájemné obviňování, kdo co udělal špatně jako by také bylo na místě. A s každým přežitým dnem a zabitým zombíkem jako by člověk měl čím dál víc pocit, že se sám stává zrůdou. To mi na tom asi připadá tak silné - jak se postavy snaží zachovávat poslední zbytky svědomí a lidství, jak si ho pamatují z doby "před"... Do dalšího dílu se pustím snad brzy... tahle série si zatím pro mne drží nadprůměrnou laťku a dosud baví...