Živí mrtví Staré dobré časy

„Nesmíte to vzdát. Prostě musíte jít dál. Nezastavovat se. Nepřemýšlet o tom. Nebo se z toho zcvoknete“. Pozorně jsem si přečetl předmluvu tvůrce tohoto komiksu Roberta Kirkmana. Píše tam o tom, jak se mu moc nelíbí klišé Hollywoodské Oskarové zombie scény a že se v této epické sérii bude snažit o trochu něco jiného než je ve filmech. A pak jsem se musel zasmát, protože příběh začíná tam, kde třeba začíná „Den Trifidů“ a nebo „28 dní poté“. Komiks začíná v nemocnici větami: Haló? Je tu někdo?. Tohle je to nejklišovatější klišé ze všech klišé. Budu to brát jako ironický černý humor pana spisovatele. Malá ochutnávka: Byl jsem postřelený, probral jsem se v nemocnici a hned na mě zaútočili. Dostal jsem se domů, moje žena i s dítětem byla pryč. Celé tohle zatracené město je opuštěné. Nevěděl jsem, co se děje....... Vlastně jsem strašně zvědavý, zda nás tento komiksový příběh zavede někam jinam, než co jsme měli možnost vidět v seriálu. Byl bych za to moc rád, protože některé klišé scény v seriálu nebudí moc věrohodnosti. Ale to všechno ukáže až čas. Jsme na počátku a staré dobré časy jsou minulostí. Policista Rick Grimes započíná svou dlouho cestu. A hned nás poučí o tom, že velkoměsta nemají moc šanci na přežití. Berme to jako návod, pokud by nás postihlo něco podobného. Citát: Když přemýšlím o starých dobrých časech, mám z těch nových ještě větší hrůzu. Kdo z vás četl brutálně krvavého Kůstka v černobílém provedení, pochopí, o čem teď budu chvilku psát. Jsem rád, že se tvůrci tohoto komiksu (už mluvím o Živí mrtví a ne o Kůstkovi) rozhodli pro absenci barev. Určitě to není jen kvůli hektolitrům krve, která zde určitě proteče. Černobílé příběhy nutí čtenáře více přemýšlet, dodávat si barvy, vžívat se více do různých situací. Prostě bez barev si já osobně tohle všechno lépe prožívám. A při nejhorším, není problém vzít pastelky a dobarvovat si sám. Ano, i to je možnost, jak využít prostor v černobílém komiksu. Citát: Ono to pořád žije!

První díl Živých mrtvých představuje to nejpodstatnější, co byste měli znát, abyste se v sérii zorientovali. Seznámíte se s hlavním hrdinou Rickem Grimesem, který se po vzoru hry Resident Evil probudí v nemocnici do zcela nového a hrůzného světa. Najednou se musí vypořádat s novou skutečností, že živí se z ničeho nic stali ohroženým druhem. Scenárista Robert Kirkman už v úvodu přiznává, že tohle bude běh na hodně dlouhou trať. Že si hodlá Rickovu cestu světem oživlých mrtvých řádně užít a dát mu taky pěkně do těla. Nakolik to myslí vážně, dokazuje už v prvním díle. V šíleném světě se ničeho normálního nedočkáte.

Skvělý komiks s pěknými mrtvolkami. Skutečně něco jiného než Čtyřlístek. Předmluva je vážně k zamyšlení.

„Nesmíte to vzdát. Prostě musíte jít dál. Nezastavovat se. Nepřemýšlet o tom. Nebo se z toho zcvoknete“. Pozorně jsem si přečetl předmluvu tvůrce tohoto komiksu Roberta Kirkmana. Píše tam o tom, jak se mu moc nelíbí klišé Hollywoodské Oskarové zombie scény a že se v této epické sérii bude snažit o trochu něco jiného než je ve filmech. A pak jsem se musel zasmát, protože příběh začíná tam, kde třeba začíná „Den Trifidů“ a nebo „28 dní poté“. Komiks začíná v nemocnici větami: Haló? Je tu někdo?. Tohle je to nejklišovatější klišé ze všech klišé. Budu to brát jako ironický černý humor pana spisovatele. Malá ochutnávka: Byl jsem postřelený, probral jsem se v nemocnici a hned na mě zaútočili. Dostal jsem se domů, moje žena i s dítětem byla pryč. Celé tohle zatracené město je opuštěné. Nevěděl jsem, co se děje....... Vlastně jsem strašně zvědavý, zda nás tento komiksový příběh zavede někam jinam, než co jsme měli možnost vidět v seriálu. Byl bych za to moc rád, protože některé klišé scény v seriálu nebudí moc věrohodnosti. Ale to všechno ukáže až čas. Jsme na počátku a staré dobré časy jsou minulostí. Policista Rick Grimes započíná svou dlouho cestu. A hned nás poučí o tom, že velkoměsta nemají moc šanci na přežití. Berme to jako návod, pokud by nás postihlo něco podobného. Citát: Když přemýšlím o starých dobrých časech, mám z těch nových ještě větší hrůzu. Kdo z vás četl brutálně krvavého Kůstka v černobílém provedení, pochopí, o čem teď budu chvilku psát. Jsem rád, že se tvůrci tohoto komiksu (už mluvím o Živí mrtví a ne o Kůstkovi) rozhodli pro absenci barev. Určitě to není jen kvůli hektolitrům krve, která zde určitě proteče. Černobílé příběhy nutí čtenáře více přemýšlet, dodávat si barvy, vžívat se více do různých situací. Prostě bez barev si já osobně tohle všechno lépe prožívám. A při nejhorším, není problém vzít pastelky a dobarvovat si sám. Ano, i to je možnost, jak využít prostor v černobílém komiksu. Citát: Ono to pořád žije!

Živé mrtvé jsem dosud znala jen ze seriálu, který se mi dost líbil, nebo aspoň těch prvních pár řad, co jsem viděla. A tak bylo na čase konečně kouknout po komiksové předloze. A byla to dobrá volba. Příběh je dost ponurý, ale s jasnou myšlenkou a dost vděčným tématem přežití v extrémních situacích, ukazuje postavy v jejich syrové podobě, kresba výborná. Zatím si nemám nač stěžovat. Tu jednu hvězdu ubírám na to, že se jedná o první rozjezdový díl, kde se čtenář se vším jakoby seznamuje - plný počet si schovávám na další svazky. ;-)

První díl Živých mrtvých představuje to nejpodstatnější, co byste měli znát, abyste se v sérii zorientovali. Seznámíte se s hlavním hrdinou Rickem Grimesem, který se po vzoru hry Resident Evil probudí v nemocnici do zcela nového a hrůzného světa. Najednou se musí vypořádat s novou skutečností, že živí se z ničeho nic stali ohroženým druhem. Scenárista Robert Kirkman už v úvodu přiznává, že tohle bude běh na hodně dlouhou trať. Že si hodlá Rickovu cestu světem oživlých mrtvých řádně užít a dát mu taky pěkně do těla. Nakolik to myslí vážně, dokazuje už v prvním díle. V šíleném světě se ničeho normálního nedočkáte.