Živí mrtví Šepot a řev

Od určité chvíli se komiks a seriál začaly výrazně lišit. A zatímco komiks neztrácí na kvalitě, seriál pro mne upadá. Ať se v komiksu hrdinové chovají jakkoliv, má to tam své místo a nedá se říci, že by to postrádalo logiku. O autorovi při čtení nepochybujete... O seriálu totéž říct nemohu... Je až s podivem, kam jsme s autorem došli... Občas mi jen chybí ta stará dobrá atmosféra holého přežívání a strachu ze zombie... Hrdinům jistě ne a přeju jim jen dobré, ale nejsem si jista, co jim přeje autor... Inu uvidíme... Doufám, že tohle dobrodružství jen tak neskončí.

„Příroda znásilnění nezná. Je to jen slovo, kterým jsme se MY (lidi) chtěli odlišovat od zvířat.“ Obsahuje sešity #133 - #138 ze série The Walking Dead. Nevím, jak vy, ale já se sem tam musím pousmát na podobou Carla i Ricka. Jeden bez ruky, druhý bez oka – no, někdy mi připadají až moc komicky nepřirozeně. Ale, čtenář si už zvykl a tak si je bez těchto „vylepšení“ ani nedokážeme představit. Oba pak musí v tomto svazku čelit šepotu a řevu. Protože další zlo přichází potichu a jeho oběti pak velmi řvou. Pravdou však je, že tento svazek má pod palcem Carl. Je to hodně o něm. Malá ochutnávka: Vpadli jste do naší země, zabili naše lidi. Teď my zkoumáme vaši zem a vaše lidi. Budete vídat mnohé z nás. Poznáte nás. A poznáte strach. Šeptače známe ze seriálu, ale podstatou je, proč to dělají. Chodí s mrtvými a oni je nechají. Stejně jako hlavní hrdina příběhu Fear Walking Dead. Pokud jste tuto odnož, jakýsi spin-off k seriálu Živí mrtví neviděli, doporučuji. Chození s mrtvými tam dostává trochu jiný pohled, než v tomto komiksu. Šeptači se tady převlíkají za mrtvé a je velmi těžké je od mrtvých rozeznat. Při čtení tohoto komiksového svazku jsem poslouchal AC/DC a jejich studiovku Highway to Hell. Citát: Občas mrtví zabijí nějaké zvíře a podělíme se.