Vrby

Nejdříve mne zaplavila moc slov, to když Blackwood popisoval živoucí Dunaj, hnedle jsem se nechala unášet plíživou atmosférou, nevlídným počasím a mocí živlů, se kterými se není radno zahrávat. A pak mne pan Algernon přikoval ke stránkám šumem, hutným strachem, studenou vodou a chladivým počasím. Tím vším, čím prošli hrdinové příběhu, jsem prošla s nimi. Mýtická dravost přírody, nemilosrdnost živlů, lidská urputnost a nádherný sloh. Člověk je proti tomu všemu úplně malinkej. Dokonalý!

I po více než sto letech velmi čtivý a napínavý příběh. Autor skvěle stupňuje pocit nejistoty a ohrožení. Daří se mu čtenáře udržovat v napětí, jak se vyvine vztah dvou spolucestujících, u nichž dochází vlivem okolností k překvapivému vývoji. Hrůza tu má rozmanité podoby - od nenápadného přibližování, po monumentální kosmický rozměr nebo nepoznané zlo, kterému jeho nekonkrétnost neubírá na působivosti. Díky překladatelce Petře Johaně Poncarové a nakladatelství Medusa za výborný počin.