Vrby

Ten pocit: letní parné poledne na široké řece, kánoe sviští korytem kolem zarostlých břehů, které přerušují jen občas k zastavení zvoucí osamocené vrbičky, skrývající pod sebou plácek a z kořenů spletený břeh, kamarád, který ve své lodi usnul. Zvláštní, jak se do téhle idily ten divný pocit vkrade, ale je skutečně tam. Autor ho jenom šikovně využil a rozvedl. Povedené! Příště si přistání na takovém místě několikrát rozmyslím! A noční fantazie jsou kapitola sama o sobě. Obvykle uzavírám, pokud spím v lese sám, s nočními bytostmi pakt, divoké duby pak můžou provádět všechny šílenosti či orgie s o kus dál rostoucími břízami, já jejich počínání sleduji jen zpovzdálí, a jejich paže natažené k činům, které si lidská mysl jen těžko představuje, používám jen jako bar, o který si opřu ruku držící studené svijany.

Země vrb. Plíživý neklid, tísnivé pocity, nezařaditelné zvuky, poznání. Novela formátu kapesní knihy vystihuje skvělou hororovou atmosféru. Doporučuji.