Vila Inkognito

Opět, jak jinak, výtečná kniha. Pro mě naprosto neodolatelný koktejl filozofie, náboženství, moralit i nemorálnosti, mystiky, erotiky, otázek po smyslu života i obyčejné radosti ze života, ekologické propagandy i naprostých ptákovin, napsaný úžasně bohatým a vtipným jazykem. "Bohové lidstvo tolerují jedině díky našemu nadání pro blbý kecy." A mě ty jeho blbý kecy baví. Věty jako "Odpoledne se šinulo pomaleji než ledvinový kámen velikosti vlašského ořechu." mi skýtají čiré čtenářské potěšení. Z příběhu, který se z většiny odehrává v Asii, jsem se navíc dozvěděla i spoustu zajímavostí z japonské, laoské či čínské kultury. Ale co podle mého celou knihu charakterizuje nejlépe, je následující úryvek: ...ono to tam musí být oboje. Je fuk, jak jsi citlivej nebo jak jsi chytrej a vzdělanej, ale jak to tam není oboje, jak nemáš srdce propojený s mozkem, jak spolu harmonicky nespolupracujou, no tak to pak jenom skáčeš životem na jedný noze. Může ti připadat, že jdeš, může ti sakra připadat, že běžíš maraton, ale přitom jenom tak poskakuješ. Jako na pérku. To spojení je třeba udržovat." ...a o tom to je, mít srdce propojené s mozkem :o)))

„Tanuki prý spadl z nebe a použil přitom svého šourku jako padáku. S přihlédnutím k nezvyklým rozměrům Tanukiho šourku to nezní zase tak směšně.“ I když je autorův humor hypnotizující, ve Vile Inkognito mi bohužel dost výrazně chyběla souvislá dějová linie. Vyprávění se v podstatě zaměřuje jen na oživení množství nesourodých až bizardních postav, které příběhem zvolna proplouvají. Všichni ti bezelstní bůžkové, tajuplné drezuristky, intelektuální prostitutky, šikovní provazochodci, proradní agenti či zapomenutí vojáci, jsou sice naprosto báječní, ale jejich účel je jediný - disputovat nad otázkami, které se věcně dotýkají naší „pokrokové“ společnosti. To vše s vytříbeným literárním jazykem, vyznačujícím se slovní obratností a obrovskou zásobou inteligentního humoru. Ač Tom Robbins cíleně kritizuje konzumní společnost a oslavuje krásu svobodného života, nesnaží se přitom příliš čtenáře poučovat. Jen ironicky a trefně poukazuje na zcela očividné skutečnosti. Závěry ať si každý vyvodí sám.