V žabím pyžamu

Robbinsovi buď přijdete na chuť, a pak ho budete nekriticky zbožňovat, nebo si nesednete, a pak vám bude děsně lézt na nervy. Jeho knížky prostě nejsou pro každého. Já patřím k té první skupině a při čtení jeho knih zažívám úžasné opojení. Neskutečně mě baví. Takže ani téhle knížce nemůžu dát méně než plný počet. A to přesto, že svět burzovních makléřů, ve kterém se děj odehrává, je pro mě naprostá španělská vesnice. Není třeba se orientovat v zákonech finančního světa. Stačí nechat na sebe působit kouzlo Tomových metafor - „Evoluci řídí buldozer maskovaný za dětskou tříkolku. V případě historie je to přesně naopak.“ - a vychutnávat si jeho filozofické výlevy. :o) „Jak se vůbec můžeme považovat za výtvor dokonalosti čtyři miliardy let dlouhého experimentu při našich sklonech k vraždám, mučení, zotročování, znásilňování, kanibalismu a drancování? Při naší náklonnosti k relamním sloganům, plyšovým potahům a golfu? V mezích možností jsme jako druh jisté úrovně dosáhli, ale to ještě neznamená, že se evoluce uchýlí do ústraní. Ve výkresech má určitě načrtnuté něco, co zcela přesahuje současný koncept člověka. Přivykli jsme si označovat nejhorší příklady našeho barbarského a nestřídmého chování za ‚nelidské‘, přičemž jde zcela bez výjimky o jednání člověku vlastní, neboť žádný jiný tvor se v podobných krutostech nevyžívá. Tohle všechno samozřejmě neznamená popření našich občasných estetických úspěchů a ctností, ale pokud za zatáčkou času nečeká alespoň trochu lepší tvor, potom nezbývá než konstatovat, že evoluce trpí předčasnou ejakulací.“

Je to moje první zkušenost s autorem a nevěděla jsem, co očekávat. Věděla jsem ale už po prvních řádcích, že mě nezklame. Nejdřív mě dostal svými vyjadřovacími schopnostmi, v krátké době také obsahem a sdělením. Dlouho jsem nečetla něco tak barvitě popsaného s neskutečně pestrým slovníkem. V druhé polovině knihy to pro mě byla jízda, která odkrývala myšlenky, které zpočátku autor jen útržkovitě naznačoval. A přesně, jak píše DriftBooks v komentáři, kniha má několik pater a záleží na vás, do jaké se vydrápete. Určitě jsem knihu nečetla naposledy, protože věřím, že pár horních pater mi ještě zůstalo k prozkoumání. Bonusem je Robinnsův humor, nad kterým jsem se smála nahlas. Zajímavé je, že knihu napsal ve druhé osobě ženského rodu, to pro mě bylo rozhodně zajímavé, hlavně z toho důvodu, že takto by to asi žena nepopsala, o to zajímavější to mělo rozměr. Ještě během čtení mi v knihkupectví cvrnkla do nosu jeho další kniha, tak se těším na další jízdu ;)