Tokijský ghúl: re 16

„Ze všech pacientů jich už asi tisícovka nedokáže přijímat normální stravu. Zatím dostávají nitrožilní.“ Šestnáctý díl v této druhé Ghúlské sérii je asi o třect stran nadupanější než předcházející knihy. Těšil jsem se tak na větší akce a více dobrodružství. A to se mi také dostalo. Více prostoru zde tak dostává samozřejmě Kaneki. Furutovo „rozpoutané peklo“ možná jediný Kaneki dokáže zastavit. Jenže je kolem toho dost mrtvol, a to se mnohým nebude líbit. Citát: Jestli to tak půjde dál, všichni obyvatelé 23. okrsku se pravděpodobně promění v ghúly. Mám rád kresbu, kdy je pohled na nějaké město, vedený z dálky. Vlastně hned takovou „fotografii“ můžete vidět v první kapitole #165 Tenký led. Tak jsem se hned na začátku pokochal, uklidnil duši i mozek a hlad, a připravil se na další ghúlský masakr. Páni, další perfektní jízda. Ale asi nejvíc jsem si užil kapitolu #170 nazvanou Evoluce a hvězdy. A možná je to i klíčový příběh v celém svazku. Jenže konec přijde až na konci. „Jablko?“ Rozhodně za plný počet. Celá série byla perfektní. Citát: Dovol mi vychutnat si ten pocit, že žiju.

Pěkně akční pokračování, téhle poslední svazek že série tokijsky ghul Re 16- byl hodně na nacpanej akci, někdy vtipné hlášky - že u toho čtenář baví, knížka se mi moc líbila, konec dopadl dobře. Kdyby bylo pokračování další série jdu toho, i ty série tokijskyho ghula stojí za přečtení + 3 svazky příběhu o postavách z tokijskyho ghula - pro fanouška je to jako povinnost : D