Tokijský ghúl: re 7

„Má pozice mi velí, že s vámi musím bojovat!“ Upřímně, tento příběh, tato část dobrodružství, se mi zdála nejslabší. Zatím. Jsme asi v půlce celé série. Už jen úvodní kresba na přebalu vás nepřesvědčí k tomu, aby jste si knihu s nadšením otevřeli. Je to kresba fádní, nevýrazná a ničím nepřekvapující. Prostě obyčejná. Nic, co se dává na titulní stranu. I obsahově mě to tentokrát moc nebralo. Jako by se vše odehrávalo znovu, žádná výraznější překvapení, jen sled událostí a bojů – vše, co už známe. Citát. Jeho smrt nesmí být zapomenuta. Ano, vyvrcholení jednoho překvapení vás nutí přemýšlet nad tím, kam to všechno povede, co se ještě objeví za další překvapení a kolik zúčastněných je na tom stejně jako například Sen Takacuki. Asi nejokatější novinkou jsou lidé, co chtějí dát ghúlům lidská práva. Tady to je nejzásadnější zvrat v tomto velkém příběhu. Člověk, tedy čtenář, si pak říká, tak proč proti nim celou dobu bojují? Chce pak pan Sui Išida přetočit celý děj a začít obhajovat ghúly? Citát: Chraňte ghúly!

Tenhle díl se mi líbil ještě o něco víc, dozvěděla jsem se nové informace a kousek tam zbyl i pro mého favorita Joma...