Tokijský ghúl: re 10

„Tomuhle parchantovi nikdy v životě neodpustím!“ V tomto svazku dvanácti sešitů dochází k obrovské změně. Tak nějak, to, čím jsme zatím procházeli se otočí a na nás čekají nové časy, nová pravidla a nová rozhodnutí. V hlavní roli jednooký Kaneki a jeho inovace v myšlení. Vlastně je čtenář celou dobu veden jedním směrem a najednou přichází velká rozhodnutí. Ne každému to bude po chuti. Ale nedá se nic dělat, jistý mír by měl nastat. Citát: Vítej Kaneki. Jsem zvědav, kam nás to až zavede. Ještě šest dílů. Budeme se divit, budeme žasnout, nebo budeme znechuceni? Blíží se konec a obrovské změny nás o tom nutí přemýšlet. Mezi těmi klasickými kresbami opět najdeme pár, které vypadají jako černobílé fotografie. A v tomto svazku jich je opravdu hodně. Scénář opět propracovaný. Ale furt mám dojem, že tomu něco schází. Citát: Co si myslíš o jednookém králi?

Zpočátku měl 10. díl na můj vkus hodně pomalý rozjezd, nějak jsem se nedokázal dostat do toho, co se vlastně dělo. Postupně jsem ale zřejmě začal chápat, kam to autor směruje a začal si příběh onoho čísla užívat. Je zde hodně kecání, co mi však vůbec nevadí a i akce byla kupodivu smysluplná a přehledná. Jsou zde city i nějaké menší překvápka a je zde i Tóka. Příběh se posouvá takže zde opět nemám co vytknout. Nebýt toho nezáživného začátku, byl bych smírnější. Ale nebylo to tak dobré jako některé předchozí čísla, takže 4*.