The Last Chairlift

"OTTO : proč se ten chlap vrátil? Já kdybych se octnul na sedačce s někým, co umřel, nevracel bych se." " BILLY : Kdyby měl člověk přemýšlet o motivech toho, proč jiný lidi něco dělaj, musel bych se zbláznit." taková zvláštní kniha...ze začátku jsem se obtížně začítala, opět spousta podivných postav...co se týká LGBTQ tématiky, vyhnané do extrému...nikdo tam snad není normální...(ze začátku u mě vedli Johan a Martin, ve finále jsem si už tak nějak kupodivu oblíbila (a obrečela) všechny...). Do toho podivný děj, jak už jsme u Irvinga zvyklí...a někdo, kdo nesnáší lyžování ? a dělá vše pro to, aby se ho nenaučil ? to nemůže být můj hrdina !!! (já lyže miluji od dětství, byl to můj život, něco , co mě drželo nad vodou...) a jak jsem louskala stránky dál a dál, najednou se obrousily hrany...zvykla jsem si na ně všechny...i na duchy, kteří hezky propojili příběh a líbili se mi teda mnohem víc, než v předešlých knihách úryvky tvorby hrdinů knížek... Scénářová forma psaní byla taky fajn, aspoň ty stránky utíkaly mnohem lépe :D Opět téma malosti, opičí mateřské lásky, plánování života, manipulací...opět ten zápas, ale až tak mi nevadil...a nebyli medvědi !!! Politické pozadí jsem tak nějak ignorovala... na Dvě lesby bych nezašla... to už spíš bych si poslechla Zoufalce Dona....a Em vlastně potom sama o sobě byla celkem zajímavá osoba..prostě bandička na skupinovou, rodinnou i individuální psychoterapii... Příběh nacpaný na strašně moc stran...(vydáno navíc na docela hrubém papíře, takže echt tlustá bichle)...a nejhutnější závěrem...Poslední lanovka... i pro Irvinga ? i pár slz mi ukáplo..přiznávám. Jak jsem původně myslela, že se připojím k naštvaným a zklamaným "irvingistům" s dvěmi hvězdičkami, nakonec z pod toho celého balastu příběhu vylezlo jedno jediné. Láska. K našim bližním...a je jedno, kde jste, co je venku a co to jsou za lidi...prostě takový ten pocit z románu, něco vydestilovaného...a zjistila jsem, že i když je plný témat, které mě neberou, s kterými nesouzním, tak mě bavila moc. A možná bych ji i ráda zařadila do své sbírky Irvingů. Děkuji ! " Neuměl jsem si představit, že bych za ni měl dokončovat poslední větu sám. A v Torontu nejsou žádné hory, na něž by se dalo vyšplhat - žádné poslední lanovky pro nás s Em, jen poslední věty." "Co bychom chtěli ze všeho nejvíc, když jsme ještě děti, a po čem toužíme ještě víc ve starším věku ? Hlavní je, aby vše zůstávalo, jak má být. Chceme přece, aby lidé, jež milujeme, zůstávali pořád stejní, nebo ne ?"

Mám Irvinga ráda, ale dočíst tuhle knížku mě stálo dost úsilí. Některé pasáže byly fajn, ale pak tam bylo hodně moc věcí navíc - alespoň z mého pohledu. A taky, jakoby autor tak trochu vykrádal sám sebe. Dočetla jsem to asi jen proto, že přece neodložím knížku oblíbeného autora.