Poslední noc na Klikaté řece

Stejně nádherné jako Rok vdovou a Modlitba za Owena Meanyho. Jak pomalu příběh plynul, tak se mi nenápadně a plíživě všechny postavy včetně Ketchuma dostávaly pod kůži víc a víc, až bylo nakonec těžké se s nimi zase loučit. Odpouštím prvních 50 stran, se kterými jsem bojovala, dávám plný počet a doporučuji všem, co mají rádi dlouhé romány zachycující celý život hlavního hrdiny.

Měl jsem trochu problémy s časovou osou, ne v rámci celý knihy, ale v rámci jednotivejch kapitol, kde jsem se v tom chvílema opravdu ztrácel, jak se furt přeskakovalo v čase, nicméně celkovej dojem to nepokazilo. To samý bylo s postavama, obzvlášť ty asiatky v restauraci se mi pletly, ale tak když se děj táhne přes 50 let, tak se dá s množstvym postav počítat :) Moc se mi líbilo, jak se děj pěkně pomalu táhnul, takže to bylo takový klidný a pohodový čtení, i přes závažný situace, co se odehrály (ale tak kdyby se vrátili do vývařovny, tak by nebylo o čem psát :)), ale byla tu i spousta úsměvnejch situací, obzvlášť jsem si oblíbil postavu Ketchuma a jeho svérázný názory a postoj k životu. jenom je škoda, že jsme se nedozvěděli, jak se vlastně jmenuje křestním jménem ("pokud vůbec nějaké má"). Za mě celkově vynikající, byl jsem velice spokojen.

John Irving je vskutku unikátní autor. Jeho knihy jsou opravdu studnice emocí. Nesměle se seznamujete s postavami, snažíte se jim přijít na chuť, váš vztah k nim se mění kapitola od kapitoly, někdy vás štvou, že nevíte, zda vůbec máte chuť číst dál, jindy jim nerozumíte a začínáte panikařit, že vás příběh snad nudí. Nakonec se ale všechno spojí, protože Irving je skutečně pan spisovatel, řemeslník, který skládá větu za větou jako mravenec nese jehličí na mraveniště. Poslední noc na Klikaté řece je perfektní vylíčení vývoje spisovatele, postavy bezmála z masa a kostí. Není to jednoduché čtení, ale ne každý krásný vztah je vždy jednoduchý :)

Stejně nádherné jako Rok vdovou a Modlitba za Owena Meanyho. Jak pomalu příběh plynul, tak se mi nenápadně a plíživě všechny postavy včetně Ketchuma dostávaly pod kůži víc a víc, až bylo nakonec těžké se s nimi zase loučit. Odpouštím prvních 50 stran, se kterými jsem bojovala, dávám plný počet a doporučuji všem, co mají rádi dlouhé romány zachycující celý život hlavního hrdiny.

Měl jsem trochu problémy s časovou osou, ne v rámci celý knihy, ale v rámci jednotivejch kapitol, kde jsem se v tom chvílema opravdu ztrácel, jak se furt přeskakovalo v čase, nicméně celkovej dojem to nepokazilo. To samý bylo s postavama, obzvlášť ty asiatky v restauraci se mi pletly, ale tak když se děj táhne přes 50 let, tak se dá s množstvym postav počítat :) Moc se mi líbilo, jak se děj pěkně pomalu táhnul, takže to bylo takový klidný a pohodový čtení, i přes závažný situace, co se odehrály (ale tak kdyby se vrátili do vývařovny, tak by nebylo o čem psát :)), ale byla tu i spousta úsměvnejch situací, obzvlášť jsem si oblíbil postavu Ketchuma a jeho svérázný názory a postoj k životu. jenom je škoda, že jsme se nedozvěděli, jak se vlastně jmenuje křestním jménem ("pokud vůbec nějaké má"). Za mě celkově vynikající, byl jsem velice spokojen.

John Irving je vskutku unikátní autor. Jeho knihy jsou opravdu studnice emocí. Nesměle se seznamujete s postavami, snažíte se jim přijít na chuť, váš vztah k nim se mění kapitola od kapitoly, někdy vás štvou, že nevíte, zda vůbec máte chuť číst dál, jindy jim nerozumíte a začínáte panikařit, že vás příběh snad nudí. Nakonec se ale všechno spojí, protože Irving je skutečně pan spisovatel, řemeslník, který skládá větu za větou jako mravenec nese jehličí na mraveniště. Poslední noc na Klikaté řece je perfektní vylíčení vývoje spisovatele, postavy bezmála z masa a kostí. Není to jednoduché čtení, ale ne každý krásný vztah je vždy jednoduchý :)