The Buried Giant

Knihy Kazua Ishigura jsou poněkud náročnějšího ražení, ale dosud jsem byla s výsledkem velmi spokojená. Až do této knihy, kdy jsem poněkud narazila a trochu se trápila. Kniha se odehrává v Británii ve středověku - autor naznačuje období jakoby "poartušovské", kdy krále Artuše nejednou zmiňuje. Styl psaní je tomu uzpůsoben, celkově je to stylizované jako jakási sága či skoro artušovský příběh. Hodně vzletné, promluvy takové jako vznosné - asi mělo evokovat "staré časy", kdy lidé spolu hovořili trochu jiným způsobem, jakoby vznešeně, uctivěji. Asi to neumím líp popsat. Ten styl psaní tu je hodně specifický a asi nebude sedět každému. Je to hodně rozvláčné, pomalé - člověka to nutí samo o sobě dost zpomalit a trávit s tím textem víc času. Mně osobně to zpočátku vlastně dost bavilo, ale přistihla jsem se, že s přibývajícím textem mám čím dál víc udržet pozornost. A tak jsem si na tom ve výsledku vlastně částečně vylámala zuby. Příběh sám o sobě obsahuje zajímavou linku točící se kolem paměti, vzpomínání a otázek, jestli je lepší žít poklidný láskyplný život bez vzpomínek na to zlé a tudíž v iluzi, nebo jestli je lepší si pamatovat vše - dobré i zlé - rozhodnout se, co s tím životem pak dál. Je to celé zabalené do hodně hutné atmosféry a čtenář stejně jako hlavní postavy tápe, co se těm postavám vlastně stalo a na co že si to vlastně nemohou vzpomenout. A to mne třeba zase docela dost bavilo. Nakonec dávám průměrné hodnocení. Bohužel tuto knihu neumím ocenit naplno. Možná nebyl moudrý nápad číst ji v předvánočním shonu, kdy nevím, kde mi hlava stojí, a nevím, co dřív. Asi by bylo lepší po ní sáhnout v době, kdy bych měla možnost s ní trávit hodně času někde v poklidu. No nic, no..

Snové putování starých manželů Axla a Beatrice mlhou zapomnění kdesi v dávné Anglii. Kniha velmi těžce uchopitelná a přec tak krásná. Byť mne asi tak do první třetiny nesmírně rozčilovaly dialogy v rádoby "archaickém duchu", nakonec jsem se jim podvolila a nechala se unášet po dávno vyšlapaných a zase zapomenutých stezkách, horských ubočích, temných lesích plných nebezpečí a obrů, po řece jen zdánlivě klidné a přívětivé. Je to příběh přinášející plno zneklidňujících otázek a ještě úzkostnějších odpovědí. Příběh hledání, lásky, zapomnění, viny, odpuštění, prazvláštních setkání i hrdinských činů. A měla-li bych si vybrat, s kterým hrdinou z této knihy bych putovala já, byl by to Sir Gawain se svým stařičkým koněm Horácem. Byl mi z nich tak nějak nejbližší...