Pohřbený obr

Typický Ishiguro, jak ho známe z jeho některých dalších románů - poutavé čtení, které drží čtenáře u knížky, ale děj se stále nikam neposunuje, je to takové trochu kafkovské, někdy to čtenáře může štvát, někdy v tom má potěšení. Ovšem tentokrát mě zklamal samotný děj, i když mnohdy mu příliš vysokou váhu nedávám (je jedno, o čem se píše, důležité je, jak se o tom píše). Mě prostě pohádkové prvky či fantasy neberou. Proto tentokrát hodnotím přísněji: 3,5*, 24. 1. 2026.

Skvělá kniha, která se mi velmi dobře četla - takřka jedním dechem. Kdo čeká melancholické podobenství situované do postartušovské Anglie, přijde si na své, ale ani čtenáři bažící po dobrodružném ději, syrové středověké atmosféře či napětí, rozhodně nepřijdou zkrátka. Velmi příjemným ozvláštněním je zvolený jazyk (tady je rozhodně na místě pochválit kvalitní překlad, pokud tedy nejste hnidopich hledající vši :-) ) výborně dokreslující atmosféru a styl příběhu, s nímž čtenář s dostatečnou slovní zásobou a zvyklý číst různé žánry jistě nebude mít žádné problémy. A ještě k tomu , že se autor občas (nijak zvlášť často a vždy přehledně) ve vyprávění vrací v čase - pokud tohle někomu působilo při četbě potíže, zajímalo by mne, jak si podobný čtenář poradí s knihami třeba takového Vargase Llosy :D. Suma sumárum je "Pohřbený obr" čtenářský zážitek, který na plný počet hvězd "dosáhne" s naprostým přehledem.